Zdá se, že zvláště někteří bývalí radní mají tendenci do rad kandidovat bez ohledu na to, co provedli v předešlém  volebním období.

Jiří Florian, vedoucí útok proti bývalému řediteli rozhlasu Václavu Kasíkovi, údajný katolík, se sice během svého slyšení nemohl rozhodnout, jestli za předešlého režimu trpěl nebo pracoval v televizi, což jsou dvě téměř neslučitelné věci a může to maximálně pobavit, nicméně opět prošel. Moc katolické církve nad liberálně pravicovou politikou se opět vznáší jako havran.. Patrně má Florian mimo potřeby vedlejšího příjmu ještě nějaký jiný důvod či poslání, aby se tak strašně snažil. Nebo ne? Rozhodně je to zvláštní, zejména pokud někdo má ten žaludek, aby si poslechl záznamy z jednání Rady ČRo, jíž předsedal. TOP 09 si ho nicméně dala na seznam jako jedničku, dvojkou se stal bývalý ředitel soukromého vydavatelství Ringier  Boehm. Mediálně legislativní agendu TOP 09 řídí z povzdálí předseda bývalé RRTV PhDr. Daniel  Korte. Ano, ten Korte, který udělil 30. ledna 1993 společnost CET 21 licenci na provozování televize Nova. Televize, která měla být podle projektu představeného Vladimírem Železným  "arte". A pak namísto dokumentů a uměleckých filmů vysílala Peříčko a reality show. Nutno dodat, že televizi Nova ta poslední licence skončí zanedlouho, k vypnutí analogového vysílání dojde příští rok a Korteho vliv na mediální prostředí se může leckomu z podnikatelských skupin hodit…

Kandidáti do rad jsou vždycky pozoruhodná směska pábitelů, křesťanů (těch bylo letos překvapivě mnoho, zřejmě jde o nějaký způsob vnímání morální krize společnosti) i těch, co už vědí.

Do druhého kola volby neprošel Miroslav Bobek, dlouholetý rozhlasák a nyní šéf ZOO. Vzhledem ke zděšení, které Bobkova kandidatura vyvolala v partě Jaklová – Zelenka – Jíša – Ratiborský, lze předpokládat, že si někdo úspěšně zalobboval. Kdopak asi? Inu, opět se stačí podívat do zápisů Rady, že?  Přece nechceme, aby tam byl někdo, kdo tomu rozumí. Z poslanců za ODS Bobka nevolil prý nikdo. Koho nakonec do mediálních rad vybrali ti, které jsme vybrali my, voliči, si lze najít na stránkách sněmovny. Ostatně vybíralo se nejen do rozhlasu, ale i do televizní rady, kde chybí jeden člověk po profesoru Jařabovi. Televizní rada trhák nabude, po Jařabovi  je jen zbytkové funkční období na něco přes rok.

Mediální mikro-svět také začal debatovat o veřejnoprávnosti. Znovu po osmi letech a ve sněmovně. Seminář to byl kupodivu příjemný, nikdo příliš viditelně nelobboval za privátní zájmy komerčních vysílatelů, nikdo na nikoho nekřičel. Jen se zjistilo, že občas někdo, kdo hovoří -  jako obvykle - nezná ani český zákon, ani mezinárodní dokumenty jako  doporučení Rady Evropy nebo Evropské komise.

Proslovy byly proneseny – zejména ten rozhlasového ředitele Petera Duhana byl dobrý – až tak dobrý, že člověka přepadlo podezření, zda by tohle složení Rady Českého rozhlasu někoho takového  strpělo.  Co je to "veřejnoprávnost", jsme se dozvěděli od znalců němčiny (termín vznikl z právního postavení korporace), obsah tohoto pojmu zpochybnil bývalý ředitel ČT a dnes rektor FAMU Ivo Mathé, protože ve skutečnosti jde o "veřejnou mediální službu" a nikoliv o "veřejnoprávní". Jde o povinnosti, nikoliv o právo. Jak mají povinnosti vypadat, definoval podle Karla Hvížďaly (ale i podle nedávno proběhlé konference Akademie věd o autoritě, kde zazněl mimo jiné v mediální sekci i příspěvek o moci a autoritě médií veřejné služby), i podle  učebnic mediální teorie skotský presbyterián, první ředitel BBC inženýr John Reith  v roce 1928. Od té doby se na triádě informovat-vzdělávat-bavit nezměnilo nic. Jen technologie. Tři principy veřejné služby  jsou i dnes provázeny třemi zásadami:

Univerzalita (universality) znamená, že média veřejné služby jsou pro každého a každému by měla být volně přístupná. Zásada spravedlnosti a rovnosti (fairness and equity) zaručuje, že protože jsou součástí společného vlastnictví, měla by média veřejné služby spravedlivě odrážet potřeby a zájmy všech jejích rozmanitých uživatelů. Zodpovědnost (accountability) určuje, že kolektivní vlastnictví média veřejné služby uděluje veřejnosti právo kolektivní zodpovědnosti a pravomoc kontrolovat výkony médií veřejné služby a ovlivňovat jejich budoucnost prostřednictvím svých odborných a občanských institucí. I tak se vede společenský dialog.

Potřeba takto nastavovat agendu a probíhajícím dialogem tmelit společnost a spoluvytvářet společné hodnoty v ní, vytvářet vysokou kvalitu produkce za nekomerčně získané zdroje plátců poplatků, experimentovat a rozvíjet podnětnost a náročnost,  nutit publikum k přemýšlení, rozšiřovat množství původního obsahu a tak obohacovat národní kulturu,  rozvíjet kreativitu a inovativnost – nabízet nové myšlenky a nekopírovat ty staré, ale i zvyšovat angažovanost publika ve smyslu schopnosti přitáhnout publikum k fascinujícím a zábavným tématům a zapojit je do nich – to vše je přesně to, co odlišuje veřejnou mediální službu od té komerční.

Je to ukázka alternativy  "jiného světa, který je možný". A který pak inspiruje i komerční vysílatele tak, že tento obsah nabízejí také. Proč ne? Média veřejné služby tvoří standardy kvality.  A to je všechno možná důvodem, proč pravicovým politikům tolik vadí. Ti totiž jako nejvyšší hodnotu ve společnosti uznávají pouze zisk.

Kdo umí číst, mohl se obsah pojmu veřejná mediální služba dozvědět z Charty BBC, kdo číst neumí, neměl by se k tématu už vyjadřovat.  Protože pro něj je to jako chytat vítr do dlaně.

Kromě rozličných debat se ovšem také schvalovaly výroční zprávy  médií veřejné služby. Paradoxně nejdéle výbor k tomu určený „griloval“ Českou televizi, ač je nejméně problematická. Ale televize je televize a vidět do ní aspoň trošku láká. Zejména ty nové.  Rada Českého rozhlasu, která přišla v téměř plné sestavě tří z pěti, prošla bez problémů. Způsob, jakým shodila generálního ředitele Václava Kasíka, pozornost moc nevzbudil, ani nezodpovědné instalování Richarda Medka. Jaklová  svým úborem, evokujícím Villonovy básně, hovořila za nápověd bývalého poslance Petra Plevy. Možná to byla jen únava po poměrně dlouhé debatě o RRTV a televizi.

Kapitolou samou o sobě byla ČTK. Rada ČTK s ředitelem Stibralem přišli, jako by se nechumelilo, po tom, jak volili-nevolili ředitele, se nikdo decentně nezmínil a poslanec Petr Skokan (dříve ODS, dnes TOP 09) v podstatě vyjevil, že hodlá četku privatizovat. Chudá je už koneckonců dost, o to se  všichni rukou nerozdílnou postarali.  Archiv  bude na seznamu archivů, chráněných státem. Ale co ten budoucí archiv? Čas přece běží a z dnešních informací budou zítra archiválie… Skokan zprávu Rady pochválil, prý je „střídmá a pravdivá“. Fantastické. Asi chce mít někdo kromě bytů a vydavatelství ještě i četku. A pak, že ti noví jsou čistí a přišli sněmovnu očistit od dinosauřích praktik….

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková