Ale Bohuslav Sobotka, Paroubkův první místopředseda, uvedl věci hned do pořádku. Starého. A tak tiskový odbor Lidového domu s Petrem Dimunem v čele začal produkovat své staré známe tiskové zprávy a tím starým známým tuhým slovníkem.  Zatím chybí pravicová média. Ale ta se jistě časem také zjeví. Co bude s Petrem Dimunem, se neví. Stal se totiž nepostradatelný. Ač je jedním ze strůjců volební katastrofy sociálních demokratů, přežil svou smrt. Že by jej k něčemu někdo ještě potřeboval? Pokud ano, k čemu?

Nějaký punťa z Lidovek, jehož jméno si nepamatuji (a nechce se mi to zjišťovat, proč taky) obvinil jednoho z účastníků zlínské mediální konference, že byl frustrován z prohry ČSSD. Jako kdyby to byl hrdelní zločin (a jako kdyby se to stalo). Ale ouha – ono se to nestalo. Pokud si z konference autor odnesl pouze tohle, pak asi byl na jiné akci. Setkání, na kterém se probíraly důvody i důsledky volebních proher i výher, bylo součástí festivalu etické reklamy Duhová kulička. Voleb se dotklo právě a jen kvůli etičnosti a účinnosti reklamy. Politický marketing probírali profesionálové - a to velmi pragmaticky. Emoce nebyly žádné. Rozpory téměř také ne. Nikdo nejásal, nikdo neplakal. Všichni se shodli na tom, že nikoli frontální  útok "pravicových" médií, ale nezvládnutý marketing a promarněné taktické příležitosti Paroubka a Bursíkových Zelených může za protestní a iracionální volbu, zejména prvovoličů, ze které nejásají ani v ODS, ani v ČSSD. Mladí si vybrali rebelii proti stávající moci – dominantní jak v médiích , tak v politice.

Takže buď tam ten lidovkový punťa ani nebyl, nebo neposlouchal pozorně  a něco se pouze od někoho někde v hospodě doslechl, nebo si potřeboval "jen tak  kopnout". Pro Lidovky typické. V každém případě nevkusné a mediálně negramotné. Mimochodem, o mediální výchově jsem přednášela i já. Také velmi kriticky vůči snahám mediálně negramotných učitelek občanské výchovy přednášet mediální gramotnost žákům. Nedivím se proto vysokoškolskému pedagogovi mediální komunikace, že svou skepsi dal veřejně najevo také. Ale na mne asi autor mediálního glosáře Lidových novin neměl odvahu. Docela ho chápu.I mainstreamová média jsou z výsledku voleb zjevně na rozpacích. Jásání se nekoná. Jindy tak otevřeně pravicový Reflex není nadšen „stabilní pravicovou vládou“. Jakoby se na chvíli vrátil do starých dobrých analytických časů.

Musel by nejspíš používat poněkud méně karikatur a méně brutálních fotomontáží politických protivníků ODS. Tak nějak totiž ze stránek Reflexu  zmizely normální, pěkné fotografie, které kdysi, za zlatých a bílkových časů tvořily páteř grafiky celého listu, nejen obalu.

Bohdal popisuje v článku Arogance a liknavost práce Rady ČTK  další neuvěřitelnosti Rady a přiznává, proč se odmlčel. „S publikací svých komentářů jsem skončil na přelomu loňského a letošního roku na žádost kolegů radních. Byly na mě dokonce vzneseny dva požadavky: Abych přestal o jednáních Rady ČTK psát a abych svůj blog zcela zrušil proto, aby mé komentáře nebyly již v budoucnu dostupné. S prvním požadavkem jsem souhlasil v domnění, že mé komentáře přinesou přece jen změnu k lepšímu ve fungování Rady ČTK a také proto, že jsem si byl plně vědom toho, že porušuji jedno z ustanovení Jednacího řádu o mlčenlivosti (ač podle mého názoru ve veřejném zájmu). Druhý požadavek jsem odmítl s tím, že si za vším, co jsem napsal, stojím a nehodlám nic cenzurovat, píše na svém blogu. Jenže porušení interního jednacího řádu Rady se Bohdal dopustil ve veřejném zájmu. A právě tento veřejný zájem je jediným důvodem, proč v Radě je. A jako jediný z radních pracuje Bohdal tak, jak od člena Rady občané i zákon očekávají.

„Markantní nezvládnutí vedení Rady ČTK předsedkyně Valčáková ukazuje v případě jednání, které se mělo uskutečnit 20. května 2010. Z jednání byl vyhotoven zápis s číslem řádného jednání tak, jako by se nic nestalo. Ale stalo se. Rada se sešla JEN ve třech. To znamená, že byla NEUSNÁŠENÍSCHOPNÁ a nemohla hlasováním rozhodnout ani o základní otázce – programu jednání. Projednávala také body programu, které jsou v zákonné působnosti Rady ČTK. Normální a demokratické by v takovém případě bylo jednání přerušit a pokračovat, až bude přítomen dostatečný počet členů Rady ČTK. Zápis by měl obsahovat zřetelnou informaci o tom, že rada byla neusnášeníschopná a nemohla tedy cokoliv projednávat s patřičnými závěry. Postup byl však opačný – rada pokračovala v jednání, schvalovala program a dokonce přijímala rozhodnutí hlasováním, projednávala informace od generálního ředitele, projednala přijaté stížnosti a v podměrečném počtu členů také předschválila program příštího jednání. Po tomto zjištění jsem se písemně ohradil a distancoval se od takového postupu…“ Pozoruhodné, že?

Ale Rada ČTK je a ještě nějakou dobu bude v klidu. Porušuje sice základní pravidla fungování demokratického orgánu, podvádí a lže. Má z ostudy kabát, udělala ze sebe šašky, ale rektorovi Masarykovy univerzity, jehož pedagogové tomuto cirkusu předsedají,  to nevadí. Ale mělo by. Jací pedagogové, taková škola.

V Praze se konala – jako každoročně – další letní mediální událost, konference Digimedia 2010. Tentokrát tematiky vymezená pojmy "kontent" (v českém reklamním argotu a wordovém spellcheckeru počeštělé synonymum anglického content, česky prostě až sprostě "obsah") a nové technologie. Podtitulek zněl Sňatky z rozumu??? Televize musí zajímat chování diváků a jejich očekávání. Technologičtí vizionáři a romantičtí snílci předvídají 3D obraz, HDTV a oLED obrazovky o obrovské ploše. Realisté ovšem hovoří o obrovském nárůstu potřeby kvalitního obsahu, který zahltí nově vzniklé technologické příležitosti. Cynici i v konzervativních britských The Times hovoří o pornografii, která se nejspíš stane jedním z hlavních terčů diváckého zájmu 3D televizí. Ale jak výrobu "normálního" obsahu, tak i šíření "free to air" (zadarmo)  novými kanály musí někdo zaplatit. 3D porno se zaplatí. Dokumenty a pohádky ne. Pro komerční "free to air" televize neexistuje efektivní obchodní model, protože trh už není monopolní a postavení největších hráčů trhu vůči outsiderům je relativizováno  změnou čísla programu na dálkovém ovladači televizního přijímače, který má sto i více  pozic. Divák je králem. Vybírá si. Plnoformátové televize končí ve prospěch soutěže specializovaných kanálů – zpravodajského, filmového, animovaného, dokumentárního apod. Proč se dívat na to, co nechceme, když můžeme televizi dnes používat jako videopůjčovnu? Pro oblast digitalizace  obchodní model nemají ani komerční rádia, jak přiznal hlavní soukromý  hráč v Česku, prezident rozhlasových stanic Frekvence 1, Evropa 2 a mediazastupitelství Regie Radio Music Michel Fleischmann. Oproti němu jsou spokojení v Českém rozhlase, jejichž technický ředitel Pavel Balíček si nemohl vynachválit kooperaci s Českou televizí v DVB  multiplexu veřejné služby. Model koncesionářských poplatků je stabilním zdrojem příjmu a vliv veřejnoprávních médií zůstane stejný i po plné televizní digitalizaci a switch-off. Zatímco televize vyměnila analogové vysílání za digitální, Českému rozhlasu přibyly digitalizací další paralelní kanály šíření – nabídka poslechu rozhlasu v DVB televizi -  ať už vzduchem, přes satelit či ve volné nabídce  kabelových operátorů. Přibyl i specifický internet – zejména v mobilních přehrávačích a telefonech, vzrůstá podíl rozhlasových podcastů a sociálních sítí.  Ředitel Balíček ukázal jasně globální trendy multimedializace v rozhlase i na platformě T-DAB, ředitel zpravodajství České televize Milan Fridrich ukázal jasně trendy propojení televize s interaktivitou internetu – na novém formátu veřejné služby v publicistice Hyde Park, spojeném s Facebookem,Twitterem, ICQ či Skypem. Potvrzují se tak slova autora internetové kampaně amerického prezidenta Obamy, která pronesl na konferenci Duhové kuličky ve Zlíně: podstatou marketingu budoucnosti je vytváření co nejaktivnějších a nejpevnějších komunit okolo každého obsahu. Obamova kampaň našla na 300 specifických cílových skupin, z nichž každou oslovovala specifickým způsobem. Dočkáme se někdy toho, že v americké politice už nebudou vítězit Republikáni či Demokratická strana, ale McDonaldův klan či Koalice hamburgerů? Kdo pak zvítězí v Česku ?

O tom totiž hovořil v květnu v Praze na festivalu reklamy PIAF i slavný americký výzkumník veřejného mínění John Zogby, který pro USA definoval nové sociologické kategorie namísto sociodemografických kritérií: spotřebitelské klany. Podle Zogbyho vznikají úplně nové komunity, které sbližuje názor na svět, životní styl, vztah k pokroku, které nazývá "neoklany". Není podstatný věk, vzdělání či velikost města, ve kterém "noví  spotřebitelé" žijí. Podstatný je vkus či vztah ke spotřebě a  životu. A v tomto světě globalizaovaného online marketingu se skoro století platná sociologická pravidla "třídního rozdělení" mění. Namísto dělnické třídy a buržoazie (marxisté) či skryté elity, střední a servisní třídy (Keller) Zogby hovoří o "nových ludditech", "božím komandu" či "rozbíječích pravidel". Třídění podle vztahu ke konzumu.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková