Velká, ale chudá sestra Nova touží po reklamě, protože se z nějakých důvodů domnívá, že  reklama, která opustí ČT, se překlopí jim. Nebo alespoň její většina. Aby nepůsobila jako nenažraná, tvrdila, že dá nažrat českým filmařům prostřednictvím Státního fondu pro „podporu“ české kinematografie.  Prý 2% z čistých výnosů z reklamy. Tak se alespoň přesvědčíme všichni, jak se liší deklarované ceníkové ceny reklamy (a teoretické příjmy televize Nova) od čistých zisků. Konečně světélko ve tmě lží … Bude to trochu zvláštní, a pro mnohé překvapivý výpočet, který bude forenzním auditem komerčního vysílání, závislého na reklamě…

 Nova s Primou se o tom, že budou platit na fond kinematografie, společně  domluvily Aniž se kdokoliv zvedl z antimonopolního úřadu, aby tuto dohodu prohlásil za odporující zájmům ostatních soutěžitelů na témže trhu. Nova s Primou se totiž dohodly  za všechny ostatní komerční televize za jejich zády. Inu, paráda. „Malé“ televize, jako např. TV Barrandov, šílí, ale jich se nikdo neptá. Nikdo s nimi ani nemluvil, zato generálního ředitele TV NOVA Andruška přijal premiér. Nova sice má dluhů jako máku, ale pořád se snaží a snaží. Nebo právě možná proto. Arbitráž, o níž se Jan Andruško vyjádřil, že ji má připravenou, stejně nejspíše bude. A tak možná lid - kromě toho, že platí za reklamu v ceně  všech výrobků, potraviny nevyjímaje, a tudíž existenci všech soukromých médií z každého rohlíku, který koupí -  zaplatí ještě nějakých dalších deset miliard.  Komerční média přece musíme podporovat, dí z tábora pravice zastánci trhu bez přívlastků. Ostatně, máme na to vzor.

V jisté Británii (s přízviskem Velké) oslabovali záměrně (příliš velkou) BBC, aby uvolnili trh jistému Murdochovi. Britský příběh by pro nás měl být poučením  - je třeba silných médií veřejné služby, protože do vlastnických vztahů těch ostatních nikdo nevidí a ani neví, co vlastně dělají.

Český novinář naštěstí nemá peníze na to, aby si platil Profesionály, kteří se nabourají do cizích hlasových schránek a telefonní sítě. IMSI catcherů je v Česku zatím málo. Zatím si český policajtoreportér jen nechává dodávat odposlechy od policie až do redakce. Ale kdo ví, kde se to zastaví.  Zatím je tedy mobilní telefon všech, včetně nepřítele čehokoliv, co není soukromé, Václava Klause, v teoretickém bezpečí. Ale je tomu opravdu? A je tomu tak navždy?

Obě veřejnoprávní instituce bojují o generálního ředitele.  Rozhlasová rada bude volit 28. července, televizní  asi 21. září. Jména kandidátů se zjevují a zapadají, nad některými se směju, protože vím, že je to venkoncem nesmysl.  U některých se děsím, protože jsou to chorobně ctižádostiví jedinci a u některých si říkám, že by to, koneckonců, nemuselo být špatné. Uvidíme, co Rady, nedávno dovolené. To, že jsou rady volené politicky,  mi ani tak nevadí, protože politika určuje i volbu starostů, předsedů NKÚ a dalších orgánů veřejné moci. Ale sledovat  jednání stávajících rad bylo opravdu utrpení.  Chápu, že od sněmovny nemůžeme apriori očekávat zvolení nějaké aristokracie vzdělání či ducha, ani noblesy chování, ale přece jen… Všechno má  či by mělo mít své meze.

Uchazečům o post televizního či rozhlasového samce alfa bych doporučila pustit si některá jednání rad. Nahlas. A pozorně poslouchat. Třeba se  dozví, že některý notář je notářovitější, než jiný a že ředitele  je třeba kopat a uštvat, protože jinak by nám  obarvený vlas tak nezářil.

Kdysi štvaný Václav Kasík stejně nenápadně, jako dělal ředitele, bojuje proti lžím a sprostotě radních, kteří ho připravili o křeslo ředitele rozhlasu. Dvě vítězství v dlouhé řadě právních bitev už vyhrál. V prvním rozhodnutí Nejvyšší správní soud potvrdil, že Rada Českého rozhlasu je orgánem veřejné moci, který má právo vydávat správní rozhodnutí – nezpochybnil svou věcnou příslušnost k projednání Kasíkovy žaloby na neplatnost svého odvolání. Zvrátil názor Městského správního soudu, že ač bylo rozhodnutí č 80/09 a 84/09 chybná, „nejde s tím už nic dělat“. Městskému správnímu soudu nezbude, než v opravném rozsudku konstatovat, že když rozhodnutí správního orgánu odporuje zákonu, je neplatné – a to od samého počátku. Nebylo ani kvalifikované, ani odůvodněné v souladu se zákonem, aby bylo možné jej přezkoumat. Nepřezkoumatelné rozhodnutí je neplatné rozhodnutí. Tolik listina práv a svobod. Neplatné od samého počátku (nulitní) znamená, že   rozhlas měl skoro dva roky dva ředitele. Jednoho právoplatně zvoleného, neprávoplatně a tudíž neplatně odvolaného - Kasíka. Druhého bývalého, který byl většinu svého funkčního období v péči lékařů-specialistů v domě v parku či v pracovní neschopnosti, a který byl neprávoplatně zvolen, pak se sám vzdal funkce „ze zdravotních důvodů“ a Rada mu vyplatila necelé dva miliony odstupného (za co?) - Medka.  Třetího  prozatímního - Duhana. I tento ředitel byl do konce mandátu Václava Kasíka neprávoplatně jmenován a všechny jeho kroky budou moci být zpochybněny od samého počátku. Václav Kasík byl podruhé zvolen 25. května 2005 na šest let. Mandát mu skončil 25. května 2011.  Čtvrtého ředitele bude mít díky ignorování zákonů Radou toho budoucího, pokud ho Rada nyní zvolí (musí se najít šest členů se stejným názorem). Ten si svými rozhodnutími už může být jistý, ale nemůže si být jistý rozhodnutími, které učinili jeho předchůdci od 22. července 2009 do 25. května 2011… Prostě guláš, za který nese odpovědnost Rada. Kdokoliv, kdo napadne tato rozhodnutí, neboť ho poškodila, bude mít pravdu.

V každém případě bude Český rozhlas doplácet Václavu Kasíkovi plat včetně všech funkčních požitků do konce funkčního období, tedy od 22. července 2009, kdy byl odvolán v rozporu se zákonem, do 25. května 2011, kdy mu skončil mandát. Měsíčně bratru 114 000 Kč. Celkem 21 platů, což činí „baj voko“ tři miliony.  Prozatím rozhlas vyplatil na základě rozhodnutí soudu částku 83 000 Kč, což je druhé Kasíkovo právní vítězství - občasnkoprávní. Soud uznal Kasíkův nárok na ředitelskou mzdu z výpovědi a Český rozhlas se neodvolal, ale zaplatil doplatek, prozatím za jeden a čtvrt měsíce. Zaplatil i Kasíkova právníka. Nyní se bude rozhodovat u správního soudu o neplatnosti odvolání a u občanskoprávního soudu o neplatnosti výpovědi. A pak o náhradách. Škodou vzniklou vinou Rady pak bude plat a odstupné Medka a plat Duhana do května 2011, náklady na právní zastoupení obou stran u správních soudů. Škodou vzniklou z viny Medkovy a Duhanovy bude občanskoprávní spor o náhradu mzdy a jeho náklady.

Spravedlnost má dlouhé prsty a nikoliv dlouhé vedení, jako rozhlasoví radní. Hlupáky  iu křivé dostihne. Smůlou je, že v Česku účinkuje spravedlnost pomalu. Sprostota a lži ovšem nezaručují nikomu beztrestnost, zvláště ve veřejné funkci. Odpovědnost radní pocítí, neboť tím, že správní soud konstatoval, že rozhodnutí Rady je správním rozhodnutím, nastupuje odpovědnost osob, definovaná správním právem a trestním právem. Tím, že uznal soud i pracovněprávní nároky, nastupuje odpovědnost statutárních zástupců organizace – v plném rozsahu. Oba dosavadní pravoplatné rozsudky jsou precedenční, protože definují právní postavení Rady ČRo, ale i Rady ČT a Rady ČTK (RRTV a Rada ČTÚ jsou orgány státní správy rovnou z příslušných zákonů, které jejich činnost upravují – u „malých“ rad byly pochybnosti…).

Už jednou Česko takovou soudní při zažilo. Když vláda odvolala v rozporu se zákonem po prohrané arbitráži s Lauderem členy RRTV a část radních se domáhala svých nároků u soudu. Petr Štěpánek a ostatní svou při také vyhráli, stát jim doplácel každému přibližně také tři miliony. Za chyby se platí, i když na to občas někteří zapomínají, když ty chyby dělají.

Dodatek
Ve svém článku jsem vycházela z informace Václava Kasíka o tom, že NSS  vrátil rozsudek MSS zpět. Tato informace byla nepravdivá a mé závěry,  týkající se možného posouzení rozhodování Rady jako správního  rozhodnutí, jsou tedy nepravdivé též, za což se všem dotčeným  omlouvám. Nicméně článek nechávám s touto výhradou beze změn.

Rozsudek NSS č.j. 1 As 102/2010 z 30. března 2011, který jsem získala  až po zveřejnění článku, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze  dne 15. 4. 2010, č.j. 10 Ca 307/2009-42 a odmítl žalobu. I když v  odůvodnění konstatoval rozsáhle, jak chápe Český rozhlas jako  veřejnoprávní instituci a postavení Rady v kontextu práva, odkázal  bývalého generálního ředitele s jeho sporem do oblasti pracovního  práva k občanskoprávnímu řízení. První část občanskoprávní pře s  Českým rozhlasem Václav Kasík pravomocně vyhrál. Informace a komentář  autorky, týkající se výroku Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci  náhrady mzdy č.j. 18 C 76/2010 zůstávají beze změn.

NSS ve svém rozsudku v březnu 2011 konstatoval, že k přezkoumání  rozhodnutí o odvolání generálního ředitele Českého rozhlasu z funkce  není dána pravomoc soudů ve správním soudnictví, neboť Radu Českého  rozhlasu v tomto ohledu nelze považovat za správní orgán ve smyslu § 4  odst. 1 písm. a) soudního řádu správního. Její rozhodnutí proto není  rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního, jehož  zákonnost by mohly přezkoumávat správní soudy. Vzhledem k učiněnému  závěru se Nejvyšší správní soud nezabýval námitkami stěžovatele na proces jeho odvolání a odkázal ho v této při  k občanskoprávnímu soudu.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková