Irena Ryšánková: ... kam se podíváš

KOMENTÁŘ

Kdysi byl takový vtip, který se týkal jednoho velkého vůdce. Tedy ,,toho" velkého ,,voždě partiji". Vtip vyjmenovával, kde všude ho lze nalézt a končil slovy ,,už se bojím i otevřít konzervu". Dneska ráno jsem s podobným pocitem otvírala jogurt. Ne, že bych očekávala, že uvidím mocný gruzínský knír, na to přece je již čas oponou trhnul, ale mám strach, že při nadzvednutí víčka uslyším JEHO naléhavý hlas.

15. ledna 2012 - 07:00
Majitel naléhavého hlasu chce být milovaným národem zvoleným senátorem a pak milovaným národem zvoleným prezidentem. Jde po tom vcelku úporně, jak po slevě za zájezd k moři. Dobrá je mu jakákoliv příležitost. Takového Jana Fischera, druhdy šéfa úřednické vlády a nejoblíbenějšího politika, moc slyšet není. Mlčel, i když byl premiérem. O to pozorněji pak všichni poslouchali, když mluvil. A byl historicky nejoblíbenějším předsedou vlády. Ovšem jeho šance jsou o trochu větší - možná je to tím, že nemá tak naléhavý tón a nekomentuje cokoliv, kdykoliv a kamkoliv. A taky nepálí vlastní slivovici. To TO zatím utěšeně plní stránky novin - pokaždé, když si je kupuju, mám chuť se trafikantky opatrně zeptat - prosím vás, není tam?

V novinách se ale opět tiše zjevují odposlechy, jako kdyby náhubkového zákona nebylo. Tedy kromě permanentně přinášených zpráv o policejním prezidentu Petru Lessym, kterého Kubice nemá rád a tak se vší vervou čestného člověka, vyrábějícího ,,analýzy", se na něj pokouší shodit kde co. Nevím, jak se tomu čestnému muži žije, ale já bych takto se sebou žít nedokázala. Na druhé straně, kdo by byl lepším ministrem vnitra, než výrobce ,,složek", které mění politické mapy, že jo... Kozel zahradníkem.

Snad i proto je vládní krize takřka permanentní. Jedna jednodenní vzpoura proběhla vcelku humorně a nepozorovaně. Církve se dočkaly peněz. Veverkám zplihl ocásek. Nyní nastala krize další. Hladová EU čeká. TOP ovšem nejsou Véčka a tak je možné, že bude mít výhrůžka Kalouskovy partaje při neevropském chování protievropsky konzervativního premiéra i delšího trvání. Kdysi, když EU přesvědčovala Irsko, aby podepsalo souhlas s smlouvou z Nice, činila tak vláda plakátem s lechtivým obsahem a nadčasovým sloganem. Souložící dvojice měla nad sebou text ,,Vždycky je lépe když jsi uvnitř". V politice je autoerotika vždy až tím posledním.

Už se také zjevují první hluboce lidské příběhy. ,,Reformy" této vlády se rozjely, ale ani učitelé moc přidáno nedostali. Ubráno bylo všem mimo těch, kteří ubírali druhým. A tak cituplným příběhem, který lze mediálně variovat na tisíc způsobů, je příběh manažerky (učitelky, úřednice...), která bude muset, aby dostala podporu při ,,optimalizaci", zametat ulice. Nejdříve sama optimalizovala, redukovala, a racionalizovala - v domnění, že tím koná dobro a ti, kteří jsou nezaměstnaní, jsou flákači a pracovat nechtějí. A pak byla sama optimalizována, redukována, a racionalizována. Prostě vykopnuta. A tu náhle zjistila, že ač by chtěla i nadále být manažerkou, zbývá jí akorát to koště a ,,veřejně prospěšná" práce. Nezaměstnanost nepřeju nikomu. Chápu, že ztráta ekonomických jistot je strašné prozření o odvrácené temné straně přepestrého kapitalismu. Zvláště pro ty, kteří uvěřili pouze těm přepestrým heslům. Sytý hladovému nikdy nevěří. ,,Když nemají chleba, proč nejedí koláče?" Na druhé straně, je to o důvod víc, proč číst volební programy a volit podle reality, ne podle snů a představ. Aby ten pád na sociální dno pak třeba nebyl tak tvrdý.

Až mne přestane bavit svět médií a politiky, budu vědmou. V červnu jsem psala, že Nova na tom není ekonomicky zrovna ideálně a jejímanagement prodává akcie. A hle - v prvních měsících ledna se dozvídám o dvoumiliardovém ekonomickém propadu. Nyní už je všem jasný Andruškův strach a ona úpornost, se kterou se sápal po reklamních příjmech, doteď obhospodařovaných Českou televizí ve prospěch české digitalizace. Digitalizace nepřinesla Nově nic dobrého. Přinesla drsnou konkurenci těch malých všem velkým. Mezi Novou a TV Paprika je dnes už rozdíl jen v čísle na dálkovém ovladači (a Nigellou). Železného televize hvězd je dávno mrtva stejně jako koláče sledovanosti. Pýcha nejmocnější české televize zemře nejspíš už letos. Nastává doba existenčního boje, ve kterém se budou svádět krvavé tankové bitvy o každého diváka. No, vědmou jsem tak zcela nebyla, ono stačilo strávit večer či dva s burzovními zprávami.

Dnes si pro změnu hraju s ovladačem kabelové televize a koukám na YouTube. Počítám. Lidi. Televizní kanály. Hodiny, strávené lidmi u televize a jiných mediálních lákadel. Pokles HDP. Inflaci. Propad nejen reklamních příjmů. Krizi. A to se to pak uprostřed toho všeho věští, že jo...

V novinách čtu, že k ofenzívě se chystá výkonný ředitel YouTube, Čech Robert Kyncl. Chudery televize. Budou fňukat stejně, jako pornoherečky, když profesionálky na pornoserverech nahradily levnější amatérky. Svět se mění. Výkon amatérek stačí. V komerční televizní branži určitě. O kvalitu nejde. Obsah je jen nosič reklamy.

Na světlo boží se ale pomalu vrací profesionálka - Rebekah Brooks. Že to jméno zní povědomě? No jasně, to je přece ta zrzavá dáma, kterou tak miloval Murdoch a která musela odejít do ústraní kvůli hacknutým telefonům britských elit. Opět začala chodit na večeře s mocnými a vyprávět jim, jací jsou senzační. A mocní jí nadšeně naslouchají, ačkoliv ví, co je zač. Mocní totiž nepotřebují chytré lidi, ačkoliv to Rebekah nepopiratelně je. Mocní potřebují vyprávěnky o tom, jací jsou úžasní oni i ti, se kterými mluví. Mocní potřebují bulvár k tomu, aby si všichni ostatní mysleli i nadále, že jsou mocní. Až všichni zjistí, že mocní nejsou, spadnou nebesa

Mnoho majitelů íránských internetových kaváren se ostražitě dívají na kalendář tohoto měsíce. Od 18. ledna budou muset všichni při návštěvě kybernetické kavárny předložit průkaz totožnosti s fotografií, poskytnout své celé jméno a jméno svého otce, stejně jako ukázat své íránské národní označení. Majitelé budou muset uchovávat záznamy o historii navštívených webových stránek a uživatelích. Kavárny mají 15-ti denní lhůtu na realizaci nového nařízení, které má čelit ,,kybernetické kriminalitě".

Írán, čelící mediální dělostřelecké přípravě na válku, ruší proamerické vysílání Kataru na zpravodajském kanálu Al-Jazeera, jak uvedl satelitní operátor Arabsat v prohlášení. ,,V posledních několika měsících, Al-Džazíra čelí trvalému rušení satelitního vysílání," píše se v něm. Kanál byl kritizován mnoha arabskými vládami za jeho aktivistické pokrytí protirežimních povstání, které se přehnaly regionem od začátku roku 2011. Dnes ohrožuje islámské náboženské obrození a panarabská vzpoura davů všechny vládce. Včetně Kataru.

To poznal i francouzský televizní reportér Gilles Jacquier v Sýrii, když ho zasáhla spolu s dalšími reaktivní protitankovýgranát, když natáčel z okna pouliční válku. Francouzská vláda ,,ostře žádala" syrskou vládu, aby vyšetřila jeho smrt. Hmmm. Byl ve špatnou chvíli na špatném místě a nevěděl, že ,,demokratické demonstrace" už dávno nejsou ,,demokratické".

Velký bratr všech možných registrací a sledování není jen specialitouČeska, kde se nestane klíčovou otázkou věta ,,rozvedeme se?" ale ,,chceme, aby naše dítě bylo v registru?" Centrum amerického Ministerstva pro vnitřní bezpečnost pravidelně sleduje desítky populárních webových stránek, včetně Facebooku, Twitteru, Hulu, WikiLeaks a zpráv a drbů včetně Huffington Post a Drudge Report, v souladu s vládní strategií problémům předcházet, než je bude nutno řešit. Vláda si chce být vědoma velikosti a dynamiky rozvoje událostí, ,,které hýbou světem". Aby náhodou nebyla překvapena.

Jedna třetina amerických majitelů chytrých telefonů nebo tabletů totiž řekla, že si v posledních 30 dnech stáhli aplikace novinek. Tvrdí to nově zveřejněné výsledky průzkumu firmy Nielson ,,State of the Media: Consumer Usage Report 2011". Z těch, kteří se stáhli aplikace novinek, 14 procent se stahují jen bezplatné aplikace, 3 procenta jen placené zprávy, a 16 procent uvedlo, že museli stáhnout free i placené aplikace, aby se dozvěděli, co chtěli vědět. Je zajímavé, že 51 procent uživatelů mobilních zařízení uvedlo, že jim nevadí, že mají reklamy na svých aplikacích ,,pokud to znamená přístup k obsahu zdarma". Data z analýz firmy Flurry zase ukazují, že uživatelé utrácejí stále více času s mobilními aplikacemi, než procházením mobilního webu. Uživatel smartphone stráví v průměru 94 minut denně s aplikacemi, ve srovnání s pouze 72 minut denně, které stráví s mobilním webovým prohlížečem. Myslíte, že dalších minimálně 166 minut
stráví denně se svými dětmi?

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková