Pasivní volební právo do Parlamentu přímo upravuje Ústava a přísluší občanům starším 21 let do Poslanecké sněmovny a 40 let do Senátu, pokud mají aktivní volební právo. Překážky výkonu aktivního volebního práva stanoví volební zákon dvě - z důvodu zdravotní karantény, kdy je však zachováno pasivní volební právo, a z důvodu zbavení způsobilosti k právním úkonům. Odsouzení k trestu odnětí svobody nevede ke ztrátě aktivního ani pasivního volebního práva.

Zánik mandátu člena Parlamentu je upraven v Ústavě, nelze jej rozšiřovat bez změny Ústavy. Obyčejný zákon pouze může stanovit tzv. neslučitelné funkce. Soudní trest zákazu činnosti člena Parlamentu na základě rozšiřujícího výkladu obyčejného trestního zákoníku je neústavní. Trestní rozsudek může znemožnit výkon parlamentního mandátu jen odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody jako faktické znemožnění účastnit se práce Parlamentu. To je možné i z jiných důvodů omezení osobní svobody např. zatčení (neúčast poslance Miroslava Sládka na volbě prezidenta 1998), vazba, nucené umístění ve zdravotnickém zařízení či karanténa.

K volebnímu zákonu musí být dán souhlas obou komor, Senát nelze přehlasovat. Ústavnost je nutno posuzovat z hlediska obsahu, nikoliv názvu zákona. Tedy volební zákony jsou ty, které upravují náležitosti volebního práva aktivního i pasivního a jiné náležitosti volebního procesu. Pokud v trestním zákoníku bude upraveno pasivní volební právo, stává se tento zákon zákonem, který musí být přijat za souhlasu obou komor. Toho si byli vědomi tvůrci trestního zákoníku, který původně obsahoval trest ztráty způsobilosti k úřadu a volitelnosti (ztráta volené veřejné funkce) vedle zákazu činnosti, ale pro ústavní aspekty byl z návrhu vypuštěn ještě před podáním do Parlamentu.

Náležitosti pasivního volebního práva do Parlamentu jsou dány ústavou a zákon s nižší právní silou je nemůže měnit. Byť lze souhlasit s tezí, že volení zástupci mají být bezúhonní, náš systém má za vyšší hodnotu svobodnou volbu občanů. Pokud určité části občanů nevadí, že si pro své politické zastoupení vybere člověka trestaného, je to jejich věc. Občané mají právo zvolit si své zástupce svobodně, aniž by někdo určoval, zda kandidáti jsou vhodní či ne. Proto rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 1. 2007 prohlásil uložení trestu zákazu činností volené veřejné funkce člena zastupitelstva územní samosprávy za protiprávní.

Odborný článek: Zákaz činnosti a pasivní volební právo, sborník Dny práva 2007, Právnická fakulta Masarykovy univerzity, ISBN 978-80-210-4430-2.

Zdeněk Koudelka