Porušení tohoto práva neznemožňuje trestní stíhání, ale vzniká odpovědnost státu, která může být kompenzována výrazným snížením trestu nebo finančně. Podle Evropského soudu pro lidská práva trestní stíhání trvající déle než šest let nelze tolerovat. Pokud státní zastupitelství a soud nejsou schopni za 8 let dosáhnout rozsudku, je správné stíhání skončit. Prezidentem zvolená lhůta 8 let je delší než 6 let, kterou Evropský soud pro lidská práva považuje již za nepřípustnou. Zastavení se netýká závažných trestných činů s trestem odnětí svobody nad 10 let, uprchlíků do ciziny a skrývajících se osob. Např. v případě korupce úřední osoby, která příjme úplatek ve výši 500 000 Kč, může být uložen trest 12 let, tedy se na to zastavení nevztahuje. Pokud máme maximální sazbu odnětí svobody 30 let (nepočítaje doživotí), zastavení se vztahuje jen na první třetinu, kde je nejméně závažná trestná činnost. Výše trestu totiž vyjadřuje závažnost trestného činu. Pakliže jsme standartní evropský právní stát, který dobrovolně přijal mezinárodní závazky v oblasti ochrany lidských práv, včetně práva na přiměřenou délku řízení, je správné trvat na tom, aby z hlediska trestní sazby odnětí svobody první, nejméně závažná třetina trestných činů, byla stíhána nejvýše do 8 let. Přičemž doba trestního stíhání neběží od spáchání trestného činu, ale až od doby obvinění podezřelého.

Jsou amnestováni starší lidé. Staří vězni mají zvláštní nároky (nemoci, diety apod.), což zatěžuje věznice. Možnost recidivy trestné činnosti se vzhledem ke stáří vytrácí. Proto se osobám s věkem 75 let promíjí trest odnětí svobody, pokud nepřevýšil 10 let. U osob s věkem 70 let se promíjí tresty nepřevyšující 3 roky. Roku 2011 bylo u nás vězněno 27 osob nad 70 let. Tedy se to týká jen desítek lidí.

Prominuty a zahlazeny jsou tresty do jednoho roku. Dále jsou prominuty tresty do 2 let za předpokladu, že odsouzený nespáchal zločiny proti životu a zdraví a další závažné zločiny a zároveň nejde o recidivisty. Prominutí trestu odnětí svobody na 1-2 roky je podmíněno nespácháním trestného činu v následujících 5 letech.

Přeplněnost věznic je faktem a může vést i k vězeňské vzpouře. Stát musí tomuto stavu předejít ukládáním trestů domácího vězení či jiných alternativních trestů za bagatelní přečiny. Pokud tomu zatím není, je amnestie řešením, jak se vyvarovat nepokojů v přeplněných věznicích. Druhým řešením je stavba nových věznic, což je drahé. Ve srovnání se západní Evropou je u nás více vězňů. Netrestáme rozdílně závažnou kriminalitu, ale méně závažné přečiny. V listopadu 2012 u nás bylo vězněno s trestem odnětí svobody do 1 roku 6 448 osob. S trestem 1-2 roky bylo vězněno 5 300 osob včetně recidivistů, na které se amnestie nevztahuje. Trest odnětí svobody do 2 let má 51% ze všech asi 23 000 vězňů.

Vězni nastupují do výkonu trestu postupně a jen někomu bude prominut celý trest. Řada bude propuštěna dřív o pár týdnů. Amnestovanému zůstává povinnost nahradit škodu. Amnestii spolupodepsal předseda vlády. Stejně jako u amnestií Václava Havla roku 1993 a 1998 se k ní předem nevyjadřovala vláda. Kontrasignace je právo premiéra a na něm záleží, co vládě předloží.

Zdeněk Koudelka