Co na tom, že státní hospodaření za rok se oficiálně uzavírá až schválením Státního závěrečného účtu za předchozí rok, které probíhá zpravidla v červnu roku následujícího, a to včetně rozhodnutí Poslanecké sněmovny o způsobu úhrady způsobeného schodku státního rozpočtu. Co na tom, že k 5. 1. běžného roku neexistuje hospodářský subjekt, který by měl hospodaření za předchozí rok definitivně uzavřené.

Oč méně zůstalo z Babišových slibů, že hodlá stát řídit jako firmu, o to více se naučil nekalé politické praktiky politických demagogů machiavellistického střihu ve stylu, co je dobré pro mě, je dobré i pro mé koblihové voliče.

Jako mediální magnát brzy pochopil, že není důležité, jak se věci ve skutečnosti mají, důležitější je, jak média píší o tom, jak se věci mají. Stejně jako jeho největší současný kritik a předchůdce v křesle ministra financí Miroslav Kalousek. V mediální virtuální prezentaci svých „rozpočtových úspěchů“ si mohou podat ruce.

Po Kalouskově prezentaci výsledků státního hospodaření za rok 2008 jsem v roce 2009 v komentáři na www.prvnizpravy.cz napsal:

„Státní finance, nakládání s nimi ale i prezentace výsledků hospodaření je nanejvýš seriózní a přísně rigorózní disciplína, která vyžaduje stejné schopnosti a vlastnosti i u jejich správců. Kalouskovy účetní fauly při prezentaci  výsledků státního rozpočtu za rok 2008 však ukázaly, že státní kasa je buď v rukou totálního amatéra(a vzpomeňme, jak se svého času  za podobnou „statistickou chybu“ musela poroučet ze své funkce bývalá šéfka ČSÚ) anebo v rukou nebezpečného manipulátora, kterému pro vlastní prospěch není žádný švindl cizí. Jedno i druhé je pro poctivé, rozumné a ekonomicky odborné hospodaření České republiky nežádoucí.“

Po Babišově prezentaci výsledků státního hospodaření za rok 2014 dnes mohu napsat to samé, jen je třeba ve výše psaném odstavci změnit jméno bývalého ministra financí za jméno toho současného.

Kalousek v roce 2008 „snížil“ skutečný schodek SR za rok 2008 účelovou legislativní změnou zákona o rozpočtových pravidlech, která dodatečně upravila vykazování  převodu prostředků jednotlivých resortů do tzv. rezervních fondů (jednalo se o prostředky, které na konci každého roku zůstaly na účtech ministerstev a tím, že byly převedeny do rezervních fondů, byly vykázány jako výdaj a byly tudíž zahrnuty do výdajů státního rozpočtu daného roku) a tyto v minulých letech vytvořené rezervy na jednotlivých resortech ve výši cca 50 mld. Kč převedl do příjmů SR 2008, čímž reálný schodek snížil o právě oněch 50 mld. Kč.
Babiš zase „snížil“ celkové zadlužení státu tím, že použil předchozími vládami (těmi, které tu všechno rozkradly a jejichž chyby neustále napravuje) vytvořené státní finanční rezervy ve výši cca 97,3 mld. Kč k úhradě části celkového státního dluhu, čímž uhradil nejenom nově vzniklý dluh za rok 2014 ve výši cca 77,8 mld. Kč, ale i ono mediálně virtuální snížení celkového státního dluhu o cca 19,5 mld. Kč.

A tak, údajně, poprvé od roku 1995, snížil celkové zadlužení ČR, ač jej ve skutečnosti o 77,8 mld. Kč zvýšil. Jistě bude zajímavé, jak se k této účetní šarádě vyjádří v červnu t. r. Poslanecká sněmovna, až bude rozhodovat o způsobu úhrady schodku SR za rok 2014.

Výdajový výhled do konce volebního období této vlády, tedy do roku 2017 předpokládá rozpočtové schodky ve výši dalších 295 mld. Kč. I když jsou to, stejně jako v roce 2014 čísla záměrně nafouknutá, aby ministr financí na konci každého roku mohl prohlásit, že ve skutečnosti vláda hospodařila lépe, efektivněji a šetrněji (i to svědčí o záměrné rozpočtové  manipulaci ministra financí, který si po vzoru socialistických plánovačů stanovuje záměrně nízkou laťku, aby stejně jako oni plnil plán na 120%, zatímco ekonomika se stále zpomalovala), je zřejmé, že stávající státní finanční rezervy padnou na úhradu skutečného schodku státního rozpočtu a na virtuální snížení celkového státního dluhu za rok 2015.

Schodky státního rozpočtu za léta 2016 a 2017 se však již pravděpodobně v plné výši promítnou do opětovného navýšení celkového státního dluhu. Takže na konci volebního období této vlády bude s největší pravděpodobností celkové zadlužení státu vyšší než na jeho počátku a navíc vláda prohospodaří státní finanční rezervy našetřené předchozími vládami.

Ještě horší scénář by mohl být snad jen jedině v tom, že by se vláda zdivočelá touhou po současné tvorbě dalších schodků SR při snižování celkového zadlužení státu rozhodla do snižování dluhu zapojit rozprodávání dalších státních rezerv, např. devizových nebo zlata.

To už by ale bylo možné opravdu klasifikovat jako reálné a skutečné rozkrádání českého státu za současného lití státních rezerv do černé díry.

Takovýto postup by managementu žádného podniku nedovolila žádná dozorčí či správní rada, protože by se jednalo o postup hraničící s postupnou likvidací firmy. Úhrada dluhů z rezerv má totiž smysl jedině tehdy, znamená – li oddlužení podniku při současném nastartování firmy k tvorbě nových zisků a tím i tvorbě nových rezerv. A to budoucí vývoj státních financí v žádném případě neslibuje.

Zejména v dnešní ekonomicky, ale i zahraničně politicky nejisté době je rozpouštění státních rezerv za účelem vytváření pozitivního mediálního obrazu ministra financí velmi rizikovou a národohospodářsky škodlivou operaci. A z tohoto pohledu ministr financí tedy rozhodně nespravuje státní kasu s péčí dobrého hospodáře.

Druhou stejně tak mediálně virtuální bublinou jsou informace o tom, kterak se ministru Babišovi podařilo dobrým hospodařením a úspornými opatřeními snížit původně plánovaný schodek ze 112 mld. na konečných očekávaných cca 77,8 mld. Kč.

Pan ministr opět účelově blbne své koblihové a rybo-polívkové voliče a v tom lepším případě se tzv. snížením schodku SR o necelých 35 mld. Kč jen chlubí cizím peřím.

Kromě toho, že už při schvalování SR na rok 2014 si „drobnými úpravami“ rozpočtu předloženého Rusnokovou vládou už vytvořil „výdajový polštář“ v rozsahu zhruba jedné třetiny „výdajových úspor“, zapomněl ve svém vystoupení sdělit, že hlavním a nejdůležitějším faktorem nižšího schodku SR byl především nepřesně stanovený hospodářský růst a s tím spojené úspory ve výdajích na straně jedné a s vyššími příjmy na straně druhé.

Ani vyšší než očekávaný hospodářský růst však nelze přičíst způsobu vládnutí současné vlády. Jeho mírná progrese po několikaleté stagnaci je tažena zejména vnějšími ekonomickými faktory, které jsou mimo vliv vládních opatření.

Co ve skutečnosti způsobilo snížení schodku oproti původně schválenému rozpočtu?

Na straně výdajůzejména:
•    Předimenzovaná a neupotřebená vládní rozpočtová rezerva                         8,5 mld. Kč
•    Předimenzované náklady na dluhovou službu (nižší úroky)                         2,4 mld. Kč
•    Předimenzované výdaje na sociální dávky (nižší nezaměstnanost)              7,6 mld. Kč
                                                                                                                      ---------------
                                                                                                                       18,5 mld. Kč
     Uvést by bylo možné i další výdaje, ale výše psané jsou ty nejvýznamnější.     

Na straně příjmů zejména:
•    Poddimenzovaná spotřeba a vyšší růst ekonomiky:
               -  vyšší DPH                                                                                   10 mld. Kč
-  vyšší DPPO                                                                                                  8 mld. Kč
                                                                                                                     ----------------
                                                                                                                      19 mld. Kč
I na straně příjmů by bylo možné uvést další zvýšené příjmy způsobené nepřesně odhadnutým vývojem ekonomiky, např. vyšší příjmy z pojistného na SZ a ZP díky vyšší zaměstnanosti v důsledku vyššího ekonomického růstu, ale i řadu dalších.

V každém případě však nižší než plánovaný schodek o více než 30% může v laicích vzbuzovat pocit, jak moc se v reálu zlepšilo hospodaření státu, zatímco každý skutečný odborník však nemůže takovýto rozdíl považovat za důsledek dobrého hospodaření, ale naopak za důsledek špatného plánování či rozpočtování.

Problém je v tom, že mezi koblihovými a rybo-polívkovými voliči je většina těch prvních. A o to přeci jde, ne?  Realita a národohospodářská efektivita jsou v tomto případě podružné veličiny, že pane ministře?

                                                                                                                  Michal Kraus