Zatím jsem viděla dvě, předpokládám, že jich bude čím dál víc. V podstatě jsou pořád stejné. Každé volby zoufale čekám na nějaký opravdu dobrý nápad a každé volby naprosto marně. Škoda. Zdá se, že kreativita je něco, čeho je třeba se bát. A tak jen mluvčí volají novinářům, aby jim sdělili, co se jim – resp jejich šéfům – nelíbí na článcích. Myslím, že kdyby mne zmrazili a probudili za padesát let, bude to všechno úplně stejně utahané, jen některé tváře budou jiné. Možná ale, že letošní inovací jsou články serveru Novinky. Opus „Bohuslav Sobotka rozdával růže, rozněžnil tím kolemjdoucí ženy“ je skutečně majstrštykem novinářské práce. Možná si to Sobotka objednal, ale spíš si myslím, že by jej něco takového ani nenapadlo. Patrně mu jen chtěl kdo udělat dobře a tak jsme pod značkou –vrb- dozvěděli, že „lídr ČSSD Bohuslav Sobotka působil jako elegán a gentleman v jedné osobě. Z jeho rukou obdržely květinu desítky dívek, žen i starších dam. Sám se ovšem přiznal, že tímto gestem tak trochu napravuje květinový deficit, který „napáchal“ v soukromém životě.“ Ach.

Nejlepší vtip ale je, pokud Michal Hašek pošle po obědě hlášku na Facebook: „Dobré odpoledne, za půl hodiny se můžeme sejít v Bučovicích a o půl páté v Kyjově. Těším se na vás…“ Optimista. Myslí si, že všichni, kteří ho chtějí vidět, jsou v Bučovicích. Ale na ostrou procházku po dálnici D1 je to dobrý námět…

Skauti se zlobí na reklamu T-Mobilu, která si z nich dělá legraci. Skauti tak prokázali, že jim není cizí nic, kromě smyslu pro humor. Být skautkou, nevadilo by mi to. Aspoň by lid věděl, že Junák ještě existuje.  Nejhorší totiž je, když o vás přestanou psát. To jste mrtví, pravila jedna velmi známá holywoodská herečka. Už o ní nepíší. Ale nejen si jista, jestli už není mrtvá. To by to vysvětlovalo.

Českou mediální scénou hýbe propouštění stovky novinářů ve vydavatelství Economia. Fakt, že po dole Paskov má problémy další „výkladní skříň“ Zdeňka Bakaly, vedl Erika Besta k zamyšlení, zda Bakala nestahuje své investice z Česka. Těžko říct. Vzpomínám si, když jsem kdysi pracovala v anglicky psaném týdeníku, jak se ekonomka rozčilovala, že jsme země s blbými zákony – zjistila totiž, že se tu musí taky platit daně. Jaký měl podnikatelský záměr Zdeněk Bakala, inu, nevím. Možná prostě jen chtěl peníze, jak tomu ostatně bývá u „podnikatelů“ nulté a první generace. Čím starší majetek, tím pak větší odpovědnost za něj. Nadšení z doutníků a krokodýlích bot pomine, půvab missek taky a pak už nastane pouze vědomí, že majetek je něco, co nám bylo svěřeno do péče, abychom jej udržovali, nikoliv něco, co bezstarostně vyrabujeme. A tak se novináři z Hospodářských novin, velebící trh bez přívlastků, ocitli na jedné lodi s horníky dolu Paskov. I odbory si novináři v Economii založili… Kdysi, za Miroslava Pavla tam byly, založené přímo vedením firmy a zaměstnanecké akcie vytvořené Sylvou Šmerákovou k stabilizaci zaměstnanců, byly hitem. Věrní zaměstnanci měli při odchodu do důchodu z akcií i milión. Nezazlívám novinářům zakládání odborů jako kolektivní obrany proti novému vlastníkovi, kdysi v brněnské Rovnosti jsem taky pomáhala oživit odborovou organizaci. Jenže je škoda, že na to všichni přijdou, až už je pozdě. Arogantní forma, jakou propouštění probíhalo (aneb nalogujte se v neděli do pracovního mailu) je možná dobrým poučením pro všechny. Vyjádření ředitele redakcí Ekonomie Vladimíra Piskáčka jen pocit surrealismu utvrdilo. O novinářích se vyjadřoval jako o „kusech“, o čtenářích jako o „mase“ a o tom, že „máme velmi dobré renomé, ale to neznamená, že zůstaneme na současném stavu." Na druhé straně si říkám, že na každého jednou dojde a tak si novinářská obec vyzkoušela, jaké to je. Je dobré zjistit, že proletářem jste i vy… Říká se tomu třídní uvědomění. Bolí to, ale poznání vždy bolí.

Server Parlamentní listy dostal Anticenu v soutěži Křišťálová lupa. Lepší reklamu PL získat nemohly. Ano, uznávám, že to není čtení pro intelektuály, ano občas mívají problémy s citacemi a zdrojováním – to ovšem všichni. Sama si pamatuji na to, jak mi jedny seriózní noviny vykradly komentář - a ano… existují seriozní noviny, které zdroj, který nemají rádi, neuvedou, i kdyby je mučili. Ovšem trochu nechápu konstatování, že „jejich redaktoři mají stupidní otázky“. Patrně se jednou to týdne schází nějaká komise, která posuzuje stupidnost otázek. Ale PL se zvedá čtenost, provoz mají úsporný, chápu, že to naštve. Čtenost článků 60 000 není výjimkou a to v českém internetu patří ke špičce. A v segmentu „politický bulvár“ Parlamentní listy nemají konkurenci.

Česká televize si musí dávat pozor na výběr hostů do politických pořadů. Pozvat „sociologa“ který sociologem není a pozvat člena ODS jako „nezávislého odborníka“ na diskuzi o ODS je sice možná vtipné, ale ne tak zcela. Když přijde sociolog Keller do studia, každý ví, vzhledem jeho břitké kritice pravice, že Keller je orientován levicově a ekologicky. Ale i u něj se sluší jeho politickou orientaci uvést. Že je politolog Masarykovy univerzity v Brně Stanislav Balík členem ODS, už neví skoro nikdo. U mnoha dalších politologů, sociologů, novinářů, „ekonomických expertů“ z privátních firem by bylo vhodné vědět, z jakého hnízda vylétají. Vždycky. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nastavuje tvrdé standardy toho, co si představuje pod pojmem objektivita informací ve zpravodajství a aktuální politické publicistice. To bude muset platit pro všechny, protože politický svět i „nálady obyvatelstva“ se zbystřují. A to je dobře.

Fotoservis Instagram, který má 150 milionů uživatelů, vám po prodeji Facebooku může brzy nutit reklamy, jako součást pokračujícího úsilí stát se ziskovým. Že se to nejspíš nepovede, je už osudem původně dobrých nápadů, na kterých se ale stěží dá vydělávat.

Britská pobočka společnosti Fox natočila reality show/dokument „Meet the Russians“. Mapuje život skupiny bohatých Rusů, kteří se přestěhovali do Londýna. Podnikatelé a jejich modelkovské manželky, hýřící brilianty ale poněkud rozčilují poměrně rozšířenou skupinu Rusů, která žije v Londýně na úrovni normální střední třídy a nikterak se nevymyká porovnání s britskými spoluobyvateli. Jedna z mladých Rusek, která žije v Londýně již od svého dětství, poukazuje na to, že právě díky oněm hlučným, nápadným a poněkud nevkusným krajanům se i ona setkává s předsudky. „Jsem navíc taky blond a tak si lidé myslí, že mám spoustu peněz a toužím jen po značkových věcech a že jsem se sem přistěhovala hlavně proto, že si chci vzít nějakého bohatého muže. Ale já jsem vystudovala vysokou školu a tvrdě pracuji.“ Ruská komunita, sestávající většinou právě ze střední třídy, není dokumentem nadšena. Podle ní podporuje stereotypy. „Všichni si pak o nás myslí, že jsme botoxové kravky,“ říká Ruska. Vkusová odlišnost Rusů, kterou lze pozorovat i v Česku – třeba v Karlových varech – ovšem onu kulturní paušalizaci opravňuje. Liščí ohony okolo krku, obrovské jantarové náhrdelníky a ostentativní křiklavost kabelek za sto tisíc ukazuje, že Rusové si přinesli svou Moskvu do Česka, aniž my jsme vyvezli Prahu do Ruska.

Ředitel zpravodajství a publicistiky James Harding BBC řekl, že výpověď dostane asi 75 lidí a to pro nadbytečnost. V memorandu pro zaměstnance Harding napsal, že oceňuje nasazení lidí a chápe obavy zaměstnanců, kteří tvrdě pracují a snaží se o nejlepší žurnalistiku na světě. „Skutečností ale je, že se pracujeme v rámci rozpočtu koncesionářských poplatků a vyžaduje se po nás, abychom dodávali více práce a lepší kvalitu za méně peněz.“ Cílem bude ušetřit 700 milionů liber v rámci celé BBC. Do roku 2017 se bude muset snížit počet zaměstnanců zpravodajství a publicistiky o 600. V současné době má toto oddělení 8 000 zaměstnanců.

Tisková oprava: izraelský velvyslanec nejedl vánoční šunku, jen po ní koukal. Americkou žurnalistiku pobavil příběh knihy židovského novináře Marka Leiboviche o politickém životě ve Washingtonu. V souvislosti s touto knihou se objevila historka o tom, že izraelský velvyslanec Oren pojedl na vánočním večírku ve Washingtonu šunku. Leibovich v knize napsal, že velvyslanec Oren „nebezpečně kroužil kolem bufetového stolu a zaměřil se na obrovskou vánoční šunku“. V knize se ale nikde nepíše, že by velvyslanec toto zapovězené jídlo rovněž pojedl, což uniklo židovskému deníku Forward. Ten byl faktem, že židovský velvyslanec konzumuje šunku, pobouřen. Nic takového ale v knize napsáno nebylo a tak musel v těchto dnech Forward zveřejnit omluvu, která se stala nesmírně populární. “The Forward přinesl zprávu, že Oren sáhl po šunce, což ale byla dezinterpretace toho, co Leibovich napsal ve své knize. Leibovich nikdy nenapsal, že Oren šunku pojedl,“ říká oprava. Poučení pro všechny velvyslance státu Izrael – nestačí tu šunku nejíst. Ať vás ani nenapadne po ní loupnout okem.

Ed Miliband se stal terčem bulváru Daily Mail. Ten ve svém útoku na Eda Milibanda použil jeho otce Ralpha Milibanda a napsal článek „Muž, který nenávidí Británii“. Vzpomínat ale knihu, kterou jeho otec napsal v sedmdesátých letech (Ralph Miliband, Parlamentní socialismus - učebnice politologie pro vysokoškoláky), je unfair stejně jako citovat sedmdesát let stará vyjádření o mentalitě Britů a vztahovat je k dnešku. Syn nemusí sdílet a nesdílí otcovy politické názory. A nenese za ně odpovědnost. Nicméně jeden řádek o knize vedl k rekordu v prodeji knih Ralpha Milibanda v radikálních knihkupectvích. A v největším ze všech knihkupectví, Amazonu, Miliband v současné době zabírá dva ze tří největších prodejních regálů v kategorii  „socialismus“. To asi syna Eda nepotěší… Kolem roku 1940 napsal židovský teenager z Belgie Ralph, ve věku 16 let, poté, co uprchl do Británie, aby unikl nacistickému útlaku: „Angličan je vzteklý nacionalista. Oni jsou možná nejvíce nacionalističtí lidé na světě ... někdy je třeba mít co ztratit (válka), aby pochopili, jak se věci mají.“ Ed Miliband pak v rozhovoru s BBC Radio 5 Live, obvinil bulvár z antisemitismu a vyzval majitele novin, aby se podíval na „širší kulturní praxi“ Daily Mail a Mail on Sunday, protože nevěří, že útok na jeho rodinu je izolovaným útokem. „Daily Mail je plný židovských novinářů, jsou to jedny z nejvíce proizraelských novin,“ odpověděl mu výsměšně editor Daily Mail 's City, Alex Brummer. „Není třeba se omlouvat za cokoliv. Jsme noviny s pevnými názory a to byl náš názor,“ řekl. Ed Miliband sice nejspíš není „vzteklý nacionalista“, ale určitě by byl rád, aby si všichni mysleli, že je nacionalista a nikoliv židobolševický internacionalista. Tiskovou opravou v bulváru toho ale určitě nedosáhne.