Jiří Zimola: Hrozí nám internetový středověk?

KOMENTÁŘ

Internet se jako otevřená komunikační platforma stává v posledních letech „bitevním polem“, na němž vzplála nejedna „bitva“. Ale stále častěji se začíná válčit o internet jako takový. Abych byl přesný, neválčí se o internet, ale o přístup k němu.

20. ledna 2015 - 07:00

První výstřel k nové „bitvě“ jsem zaznamenal před pár dny. Zazněl na stanici Radiožurnál a na serveru iDnes. Válčištěm se jeví být náš malý český rybník, ale o to více se nás to dotýká. Oč jde? Ministerstvo průmyslu a obchodu zvažuje, že zpoplatní využívání wi-fi. Má přitom na mysli různé lokální drobné poskytovatele, kterých je v Česku údajně na třináct set. Je přitom zřejmé, že konečnými obětmi nebudou tito poskytovatelé, ale jejich zákazníci – my všichni. Tedy abych byl korektní, mnozí, zvláště menší provideři, to určitě odskáčou také, protože přijdou o část svých zákazníků.

Chci se přidat na stranu těch, kteří se proti úmyslu MPO ozvou a budou proti němu protestovat. Mám k tomu hned několik dobrých důvodů. Tím nejdůležitějším je to, že se bojím, abychom se nevrátili o nějaký ten rok zpět, pokud se týká dostupnosti internetu pro veřejnost. Ona totiž není jen technickou záležitostí, ale i finanční, ale to snad nemusím nikomu zdůrazňovat. Avizované zdražení internetu „o stokoruny“, jak se ve zprávách uvádí, ve své podstatě znamená potenciální zdražení nikoliv o procenta, ale stovky procent, jinými slovy na násobky současných cen. Dostupnost internetu, či chcete-li míra jeho penetrace obyvatelstvem není přitom v Česku nijak úchvatná. Před rokem jsme byli v tomto ukazateli na 48. místě ve světě a v rámci 28 států EU na 16. místě. To není žádný zázrak. Zavedení umělé bariéry přístupu k internetu, kterým by tak razantní zvýšení cen bezesporu bylo, by bylo výrazně kontraproduktivní k našim záměrům zvyšování internetové gramotnosti a budování otevřené informační společnosti. Pro příklad mě napadají tisíce studentů, kteří dnes využívají zdarma dostupných či cenově výhodných „wifin“, což jim slouží nejen k zábavě, ale jako vítané usnadnění studia.

Druhým důvodem je obava o umělou regulaci podnikání a snižování konkurenceschopnosti. Záměr, který v civilizovaných zemích nemá mnoho obdob, opět nabourává jednu z oblastí ekonomiky (pokolikáté už), aby opět nahnal stovky propuštěných zaměstnanců malých telekomunikačních firem do náruče záchranných sítí systému sociální podpory.

A konečně třetím a neméně důležitým důvodem je nelibost z toho, že se opět snažíme nahnat zákazníky do náruče velkých telekomunikačních operátorů a nadnárodním korporací. Jejich lobby ukazuje, jako moc mají nad jednotlivými státy a dokážou ovládnout jejich vnitřní prostředí. Čím slabší stát, tím lépe se daří ovládat obchodními korporacemi. Na jednu stranu se omezuje tržní síla velkých telekomunikačních společností regulacemi na poli roamingových hlasových a datových služeb, na druhou stranu jim u nás nahrajeme malou domů tím, že jim umeteme cestu na poli internetového připojení.

Apeluji na Český telekomunikační úřad i MPO, aby tento svůj záměr dobře uvážili a uvědomili si, komu mají sloužit.

Jiří Zimola