Kateřina Konečná: Léčba Dukou aneb Lekce pokory a chudoby

KOMENTÁŘ

Sebevědomí hraničící s drzostí, jakou si Katolická církev nárokuje části Pražského hradu, je možná pro mnohé překvapením.

23. října 2013 - 09:00

Pro nás, kteří jsme proti předloženému návrhu tzv. „církevních restitucí“ od začátku bojovali všemi zákonnými prostředky, tato situace bohužel překvapivá není. Představitelé tehdejší vládní koalice jistě dobře věděli, proč a za co umožnili vydání nejenom tisíců hektarů lesů a polností zástupcům cizí státní mocnosti. Stejní pánové a dámy neměli, a jak vidno, dodnes nemají, problém ani s vydáním jednoho ze symbolů české státnosti, kterým Pražský hrad doposud stále pro mnohé z nás je.

Nepřekvapuje mne, že Katolická církev natahuje ruku po každém majetku, který jí Gazdíci, Stanjurové a zástupci „české šlechty“ přinesli takříkajíc na „zlatém podnose“. Co mne ale překvapuje, je arogance, s jakou dokáže vystupovat na veřejnosti současná hlava Katolické církve v České republice. Jeho rétorika mi nápadně připomíná vystupování československých politiků první poloviny padesátých let minulého století, které znám naštěstí jenom z filmových dokumentů. Kardinál Duka a jeho arogance je však tady a teď. Je děsivou realitou dnešní a nejspíš i budoucí České republiky. Bohužel.

A poučná je také reakce některých současných politiků na vystupování Kardinála Duky a na „restituční“ iniciativy Katolické církve. Zvláště pak těch „lídrů“ politických stran, kteří mlčí. Má si snad veřejnost vysvětlovat mlčení pánů Gazdíka a Sobotky jako souhlas s výroky Kardinála Duky a souhlas s odevzdáním části Pražského hradu do rukou Katolické církve?

Kateřina Konečná