Ve stejné době se v Poslanecké sněmovně diskutuje i o novele zákona o ochraně veřejného zdraví a kupodivu tady nikdo nezpochybňuje povinnost a snahu státu chránit občany například před přemnoženými sinicemi ve vodách na koupání, před nadměrným hlukem, či bdění nad dodržováním velkého množství hygienických norem.

Stejná snaha státu ochránit lidské zdraví před prokazatelně negativními dopady tabákového kouře je však neustále a dlouhodobě napadána. Česká republika se tak řadí do skupiny takových evropských států, jako je Bělorusko a část Balkánu, které ještě kouření v restauracích nezakázaly. Náš zákonodárný sbor tak ignoruje přání 78 procent obyvatel, kteří si tento zákaz přejí, a dokonce by s tímto opatřením souhlasilo i 41 procent samotných kuřáků.

Naším základním cílem by měla být především ochrana dětí a mladých lidí, kteří nejčastěji začínají kouřit a pít v barech, restauracích a na diskotékách. Pokud by zde zákaz kouření platil, podle vlastních slov by čtvrtina pravidelných a polovina příležitostných kuřáků vůbec kouřit nezačala.

Pro regulaci kouření jednoznačně hovoří neoddiskutovatelná data o negativních dopadech na zdraví lidí. Seriozní studie ukazují, že asi 50 procent kuřáků umírá předčasně a v průměru o čtrnáct let dříve. Kuřáci navíc často několik let trpí vážnými chorobami, a to platí i pro kuřáky pasivní. Desítky tisíc pracovníků ve veřejném stravování jsou tak denně poškozovány na svém zdraví i právech, protože jim zaměstnavatelé nezabezpečili zdraví neškodlivé pracovní prostředí, i když tuto povinnost mají ze zákona.

Dobrovolní i nedobrovolní kuřáci trpí ve větší míře kardiovaskulárními chorobami, rakovinou plic a respiračními onemocněními. Jestliže jsou cigaretovému kouři vystaveny děti, pak u nich narůstá výskyt kašle, bronchitidy, zápalu plic a dušnosti. Kojenci jsou více ohroženi syndromem náhlého úmrtí.

Náklady na léčení nemocných a práce neschopných osob v produktivním věku v důsledku kouření jsou pak mnohem větší než halasně propagované výnosy z daní na tabákové výrobky! Často se také hovoří o nemožnosti zákazu kouření v restauracích v souvislosti se svobodou podnikání a jsou vykreslovány katastrofální scénáře o vylidněných a následně zkrachovalých podnicích.

Když pominu spornost otázky svobody podnikání na úkor zdraví a životů lidí, tak studie a praxe ze zemí, kde již takový zákaz existuje, jasně ukazují nezpochybnitelná fakta. Například v Norsku se návštěvnost nejen nesnížila, ale naopak došlo k nárůstu obratu restaurací, a dokonce i barů.

Na otázku, zda potřebujeme zákaz kouření v restauracích, lze tedy jednoznačně odpovědět ANO.

Soňa Marková