Tradice svátku práce, kterou ctil i Baťa, se vytrácí. Sociální demokraté se se svou slavností přestěhovali na Žofín,  kam skoro nikdo nepřišel a komunistů se do „fučíkárny- dobelhalo pomálu. Anarchisté si svůj MayDay na památku chicagských dělníků,  zabitých v roce 1886 při demonstraci a generální stávky za osmihodinový pracovní den nepřipomněli skoro nijak, nepočítaje-li pochod několika desítek demonstrantů. U rozhlasu se pátého května pokládaly věnce k výročí Pražského povstání.  Kde jinde. Protože povstání občanů Prahy proti nacistickým okupantům v květnu roku 1945  začal rozhlas.

Hlasatel Zdeněk Mančal 5. května  ráno oznámil posluchačům: „Je právě sechs hodin.“  A pak už se kola dějin neodvratně točila.  Éterem zněly zakázané české písně. Hlasatelé Mančal, Kozák a Malík od té chvíle vysílali jen česky.  Před rozhlasem na Schwerinově třídě (tak se tehdy Vinohradská jmenovala)  přijíždí německé posily a pronikají o rozhlasu. Hledají vysílací studio, ale rozhlasáci před tím odstranili tabulky a nápisy, takže Němci po rozhlasu bloudí (tento postup se ukázal úspěšným i o dvacet let později, ale to rozhlasem produsávaly holínky jiné armády. Je úspěšným i dnes, kde budovou bloudí i noví zaměstnanci…).   V poledne přijeli čeští policisté, na budově byla vyvěšena československá a americká vlajka. Plánovanému vyvěšení sovětské a britské vlajky zabránila střelba..    Rozhlasačky  vlajky tajně ušily doma a pak je na těle pronesly do budovy rozhlasu.

V 11. 49 hodin hlásil městský pouliční rozhlas: „Českoslovenští občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Nikdo nesuďte, nikdo nesmíte trestat, ať Čecha nebo Němce, na to jsou lidové soudy. Varujeme všechny Němce před jakýmkoliv zakročením. Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a jiné útvary uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Kdo tak neučiní, je zbabělec a zrádce! Stojíme neochvějně za československou vládou!“ Městský rozhlas s jeho 250 pouličními hlásiči převzal a vysílal i známé volání o pomoc československému rozhlasu: „Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky! Pomozte československému rozhlasu ve Schwerinově třídě, kde čeští lidé bojují o jeho záchranu! Vchod z Balbínovy ulice je úplně volný! Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na pomoc československému rozhlasu!“

Rozhlas válku „odskákal“ krutě. Výstřely velkorážního tankového děla byl poškozen hlavní vchod a první patro Nové úřední budovy, 6. května 17 hodin a 40 minut železobetonovou budovou proletěla bomba z německého tryskového letounu a aniž vybuchla, zaryla se do sklepa. Zničena byla mimo jiné hlasatelna v podzemí.  Bomba ale narušila   statiku celého domu. Poslední stopy války mizely až během rekonstrukce historické budovy před několika lety… Rozhlas přišel o mnoho svých zaměstnanců.  Prvním mrtvým rozhlasákem byl Pavol Donner. Když 15. března 1939 vstoupili Němci do budovy rozhlasu, podřezal si na protest  žíly a skočil z okna.  O čtyři dny později již komentuje Franta Kocourek z Václavského náměstí  přehlídku německé branné moci. „Dovolte, abych se zmínil o podrobnosti čistě nevojenské. Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu také velká černá vrána, která se spustila a plachtila od Muzea dolů k Můstku. Divila se asi tomu obrazu, který viděla pod sebou.“ Zemřel v Osvětimi. Na ulici byl během povstání těžce raněn hlasatel Karel Kučera, který četl první relace povstaleckého městského rozhlasu.

Dny osvobození Československa od nacistického režimu jsou dva.  Němci sice kapitulovali už 7. května 1945 v Remeši před americkým velitelem Eisenhowerem, druhý podpis kapitulace se ovšem konal 8. května 1945 v Berlíně i se zástupci Sovětské armády. V Praze se ještě bojovalo, i když polní maršál Ferdinand Schörner už věděl, že   nemá smysl pokračovat … V noci z 8. na 9. května 1945 byla podepsána dohoda generála Kultvašra s jednotkami Wehrmachtu, kterou ale nerespektovaly jednotky SS. 9. května 1945 v časných ranních hodinách vjely do Prahy první sovětské tanky 1. ukrajinského frontu maršála Koněva, které v Praze ještě bojovaly s 2. SS-Panzer Division „Das Reich“ a 44. Waffen-SS Panzergrenadier Division Wallenstein. Děň Pobědy se tedy slaví 9.5., neboť v Berlíně bylo ještě 8.5., v Moskvě už 9.5.  Ukončení Pražského povstání se svého svátku dočkalo 8.5…

Sněmovnou ovšem duní jiná válka.  Hojně ideologická a ideologizovaná, používající všechny nástroje propagandy. Válka o Ukrajinu. Ta se stává již téměř pravidelně zařazovaným mimořádným bodem na všech schůzích sněmovny. Nevím, kdo psal projev ministru obrany Martinu Stropnickému, ale byl, kupodivu, docela dobrý. U člověka, který o obraně neví „lautr nic“, ještě donedávna se domníval, že tank létá a je tudíž ryzím politickým nominantem, to  překvapilo. Patrně mu projevy nepíše  Mira Třebická (ředitelka odboru komunikace a propagace Ministerstva obrany, přítelkyně generála Vlastimila Picka). O armádě Stropnický nikdy nic vědět nebude, na přehlídce k výročí osvobození vypadal vojáčtěji i Miloš Zeman s hůlkou. A prezident se rozhodně  taky  k armádě chová s větší úctou. Rozhodně armádě nezakazuje, na rozdíl od ministra obrany, hrát státní hymnu. Každý by se měl živit tím, co dělá nejlépe. Herec by měl hrát.

Ta velká rozprava k Ukrajině byla příležitostí i pro ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Využil jí dokonale. Dozvěděli jsme se například,  že "budova Domu odborů v Oděse začala hořet pravděpodobně od Molotovových koktejlů, které házely obě strany." Podle českého ministra zahraničí který v Oděse nebyl, to "v přízemí a v prvním patře byly Molotovovy koktejly těch proukrajinských, ve čtvrtém patře to byly naopak Molotovovy koktejly těch proruských." Doporučuji ministru zahraničí uspořádat v Černínském paláci rekonstrukci a pokusit se půllitrovou lahví benzínu dohodit do čtvrtého patra… Nicméně ministr přiznal,  že na kolonu pozorovatelů zemí EU „stříleli ukrajinští vojáci.“ „Omylem.“ Odhodlání ministra, aby „když jsou někde zabijáci, tak prostě musí být potrestáni, jinak se těžko může obnovit civilizovaný stav v zemi“, je chvályhodné. Stejně jako přiznání,  že  „do této chvíle není dost vůle na to, aby se všichni účastníci shodli na tom, že budou postupovat stejně.“  Nicméně je nutno podotknout,  že „zvláště v době, kdy nová kyjevská elita v rozporu s ženevskými ujednáními řídí krvavé kárné operace proti Ukrajincům na jihovýchodě země“, jak konstatovala v replice na Zaorálka místopředsedkyně zahraničního výboru komunistka Kateřina Konečná.

Další mediální hvězdou, byť nechtěnou, se stala nešťastnice Jaroslava Jermanová (ANO), která se dosud nenaučila řídit sněmovnu. Což jí Miroslav Kalousek (TOP09) nemůže odpustit. Svým způsobem, se mu nedivím. Poslanec Faltýnek, klubový šéf Jermanové vyjádřil myšlenku, že Kalousek nemá Jermanovou rád, protože zakázala alkohol ve sněmovně. Trochu laciné, chtělo by se říci.  Jermanové zákaz alkoholu mi tak trochu vadí taky. Ne, že bych byla alkoholik, ale nejsem malé dítě, aby mi někdo zakazoval alkoholický nápoj, protože bych se mohla opít. Jsem tam v práci. Na druhé straně,  možná, kdyby si paní místopředsedkyně dala panáka, šlo by jí to řízení schůze líp.

Navzdory všem zmatkům proběhlo několikero voleb do rad. Dlužno dodat, že během voleb paní místopředsedkyně sněmovnu neřídila.
Do velké vysílací rady kandidovali  na jedno místo  Jana Kasalová za ANO 2011, za ODS Václav Mencl, za KSČM Daniel Novák a za KDU-ČSL  Marek Poledníček.  Žádná novinka. Do druhého kola jde již známé duo Kasalová-Mencl. Bude ve středu.  Četce chybí tři místa, za klub ČSSD kandidoval bývalý poslanec Vladimír Cisár, za klub ANO 2011 Miroslav Augustin, za klub KDU-ČSL Jakub Heikenwälder a za klub ODS  Kristián Chalupa. V prvním kole zvolili poslanci sociálního demokrata Vladimíra Cisára, další dva zvolí příští týden.

Jelikož nepsané dohody poslanců o politické proporcionalitě nominantů do Rad stále platí, exposlanec Cisár byl do Rady ČTK  zvolen, tak ČSSD pravděpodobně ustoupí. U voleb do Rady ČRo se hraje mimo jiné o televizního kuchaře Ivana Vodochodského, přezdívaného Vodouch, který moderoval pořad  „PRIMA Jízda“, „Mňam aneb Prima vařečka“, „Tescoma s chutí“, „Grilování s Vodouchem“ a nyní moderuje  reklamně propagační pořad o vaření na rádiu Frekvence 1 „Vaříme s Maggi“.  Účinkuje také v pořadu „Rady ptáka Loskutáka“ na TV Nova. Pokud ho sněmovna zvolí,  bude mít Vodochodský problém.  Neboť podle § 5 odst. 2  zákona o Českém rozhlasu „s výjimkou peněžitých plnění poskytovaných v souvislosti s výkonem funkce podle tohoto zákona nesmí mít člen Rady ani osoba jemu blízká   žádný majetkový prospěch z provozování rozhlasového vysílání.“ Takže buď pořad o vaření na rádiu Frekvence 1 Vodochodský opustí ke dni nástupu do Rady, zároveň poruší podmínky smlouvy s televizí Nova o PR vystupování na podporu svého pořadu v bulváru (jiné skupinové zájmy)  a nebo bude v konfliktu zájmů a v rozporu se zákonem.

Vodochodský je zároveň krajským zastupitelem v Královéhradeckém kraji za Koalici pro Královéhradecký kraj jejíž lídrem je předseda KDU-ČSL  Pavel Bělobrádek, což zákon o ČRo také zakazuje. Konkrétně dle § 5 odst. 1 je „členství v Radě  neslučitelné s  s jakoukoli funkcí ve veřejné správě…“. Zároveň odst. 2 téhož paragrafu výslovně stanoví,  že   člen Rady „nesmí zastávat žádnou funkci v politických stranách nebo v politických hnutích, společenských organizacích a sdruženích, občanských iniciativách a podobně, ani nesmí jejich jménem vystupovat nebo působit v jejich prospěch nebo ve prospěch jiných skupinových zájmů…“ Funkce člena krajského zastupitelstva je volenou funkcí ve veřejné správě a tudíž důvodem, proč je Vodochodský do Rady ČRo jako aktivní politik nevolitelný.

Pokud si pamatuji, tento problém dohnal i Paroubkova protežé Milana Kudryse, který byl zastupitel a radní Prahy 5 za tehdy vládní ČSSD. Kudrys se nakonec vzdal funkce sám. A to má Praha 5 o pouhých patnáct tisíc obyvatel méně, než Hradec.  Je tedy otázka, zda se klub, který jej případně bude chtít volit, nedostane do problému a nestane se tak příčinou další volby.  Což není nic proti Ivanu Vodochodskému, ale do všech hlubin zákonů člověk nedohlédne, zvlášť pokud je ve sněmovně nový. To jen my, staří mediální psi, už skoro všechno už jednou zažili …. A ve chvíli, kdy se zamotá do sebe politika a Rady,  umí to být velmi nepříjemné, stačí se zeptat pamětníků. Za konflikt zájmů už Sněmovna v minulosti radní odvolávala…
 Z funkce člena Rady odvolal například  Parlament na návrh místopředsedy mediální komise Sněmovny Petra Plevy (ODS) i předsedu Obce spisovatelů Ivana Binara, který se nechtěl své funkce v obci vzdát. Ze 145 přítomných tehdy hlasovalo pro Binarovo odvolání 140 poslanců, jeden byl proti, čtyři se zdrželi. Formálně proto,  že Binar zůstal předsedou spisovatelské organizace. Nikdo ovšem tehdy nezmínil pravý důvod. Binar se o týden dříve  fotografoval pro 50. číslo týdeníku Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Což poslanci považovali za nepřijatelné.  Článek vyšel tři dny před tím,  než Pleva navrhl Binarovo odvolání.




Zdá se, že nastal čas, kdy lid má plné zuby kvákacích stanic.   A tak Českému rozhlasu stoupá poslechovost. Že by nastal konec tuposti a lid se konečně začal zajímat? Počet posluchačů, kteří poslouchají Český rozhlas denně, vzrostl o 78 tisíc lidí.  Nejvíc posluchačů přibylo Radiožurnálu. Dramaturgie dvojice rozhlasových profesionálů Pokorný-Ondráček začíná ukazovat výsledky.

Česká televize mne potěšila. Tentokrát ničím intelektuálním, ale pro Štaflíka a Špagetku jsem měla vždycky slabost.

Petra Paroubková se cítí být monackou princeznou a proto se k ní přirovnala ve svém dovolání k Ústavnímu soudu kvůli karikatuře v časopisu Reflex.  Jedná se o karikaturu, známou jako „Poběž, tygře“. Ústavní soud dovolání Paroubkové odmítl a tím, že je na čtenářích a veřejnosti, aby kresbu posoudili, soudy to dělat nemají. Podle ústavních soudců laskavá karikatura neexistuje. Paroubek už to ví.

Ústavní soud ovšem  vyhověl stížnosti, která byla podána proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Ten uložil podnikatelce zaplatit poplatky Ochranné asociace zvukařů – autorů (OAZA) za umístění rádia v prodejně jízdních kol.  Šlo o více  než dva tisíce korun.
Žena je majitelkou prodejny s jízdními koly a její prodavačka si pouštěla rádio, které, podle vyjádření majitelky, poslouchala, když v prodejně zrovna nebyli zákazníci.   Ústavnímu soudu sdělila, že do prodejny nikdo nechodí za účelem poslechu hudby, ale proto, aby si vybral kolo. Soud se s tím ztotožnil s tím, že  pokud si prodavačka  pro sebe rádio, není to šířením díla.  Soudce zpravodaj Stanislav Balík  uvedl, že  zákazníci chodí do obchodu nakupovat, nikoliv poslouchat hudbu a navíc ji mnohdy ani nevnímají.

Dobrá zpráva pro Piráty,  kteří dlouhodobě a doposud marně bojují proti OSA, Intergramu, Dilia, OAZA a dalším sdružením vybíračů výpalného, jakož i dobrá zpráva pro majitele restaurací. Protože do restaurace také nechodíte za interpretací dramatických děl a reprodukované hudby, ale za gulášem, stejky, žebírky a točeným pivem. Myslím, že ministerstvo kultury, respektive jeho legislativní náměstkyni Kateřinu Kalistovou čeká nelehký úkol zcivilizovat vybírání autorského výpalného do podoby,  se kterým všichni vysloví souhlas. Dovolila bych si malý návrh: zvednout daně z příjmu o 0,5 % a z těchto daní hradit solidární státní fond kultury, který by platil všem autorským organizacím podle počtu autorů, k nim přihlášených. Nahradit tak naprosto absurdní chození vymahačů na koncerty zpěváčků lidových škol umění či oblézání hospod a kolotočů.
Agentura AFP zveřejnila, že v úterý podala většina šéfredaktorů francouzského deníku Le Monde hromadnou výpověď a to kvůli plánované reorganizaci. Šéfredaktoři a jejich zástupci napsali dopis šéfům listu Natalii Nougayrèdeové a Louisi Dreyfusovi,  v němž poukazují na to, že již mnoho týdnů zasílali upozornění na nedostatky reorganizace  i na naprostou absenci komunikace mezi vedením a redakcemi a na to, že jakékoliv pokusy domluvit se na řešení situace narazily na mlčení. Proto se rozhodli vzdát svých postů.  „Nedostatek důvěry a a komunikace s editoriálním managementem nám brání v naplňování naší role jako šéfredaktorů,“ uvádí se v dopise.
Manželka PR Guru Maxe Clifforda, který byl shledán vinným ze sexuálních útoků na nezletilé, oznámila, že se s ním rozvede. Inu, v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě…

Šéf BBC News James Harding plánuje, že se bude na obrazovce vyskytovat více žen a příslušníků menšin. Plánuje, že během dvou let zvedne podíl žen a menšin na 28 procent. Jen nevím, jak dospěl k názoru, že ženy jsou menšina.

Chris Patten, předseda BBC Trust odešel minulý týden ze své funkce. Oznámil svůj odchod s okamžitou účinností.  Odchod ze zdravotních důvodů je v tom to případě patrně zcela oprávněný. Přede dvěma týdny jej odvezla záchranka do nemocnice s prudkými bolestmi na hrudi.  Pro lorda Pattena to není první problém se srdcem.  Patten byl předsedou BBC Trust v nejturbulentnějších dobách, včetně katastrofy, nazvané Jimmy Savile.  Nového předsedu začne BBC hledat v nejkratší době.

Měsíčník Vanity Fair ve svém nejnovějším čísle  zveřejňuje článek od a o Monice Lewinski. Proč a jaké to bude mít politické důsledky, to zatím není jasné. Není jasné ani, jaký je obsah článku, protože v digitální edici bude zveřejněn až v těchto dnech. Avizovaný text nicméně zvedl opět vlnu zájmu o bývalou stážistku Bílého domu, která se proslavila prakticky jen tím, že si z nějakého důvodu schraňovala ve skříni špinavé šaty, potřísněné spermatem prezidenta Clintona.  Co si od toho slibuje, těžko říct.

Užívejte si jara a potřísněné šaty, proboha, perte. A díky za toho  Sherlocka, Milane Fridrichu.

Irena Ryšánková
(Psáno pro Prvnizpravy.cz)