Petr Gazdík se konečně dobral svého postu místopředsedy sněmovny. Bylo to bolestné, ale nakonec se to povedlo. V Suché Lozi mají jistě radost.

Martin Kolovratník z ANO snad už pochopil, že politické dohody platí, neb za jejich porušení přichází trest. Politickou dohodou byla proporcionalita ve vedení výborů. A tak se vzdal svého postu místopředsedy volebního výboru, který „vyfoukl“ komunistovi Vladimíru Koníčkovi. Pravda, dost nenoblesně pak hlasoval proti Koníčkovi, ale komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Pro Kolovratníka první poučení jeho politického života, do něhož se vrhl s nadšením pionýra.
Procedurální intrikou v pozadí mělo být odložení volby místopředsedy výboru „na příště“. Zkazili ho poslanec Jandák (ČSSD) a poslanec Grebeníček (KSČM) hlasováním o změně pořadu schůze výboru.
Možná by se Kolovratník ještě nemusel tak dynamicky vrhat do zpravodajování  výroční zprávy Českého rozhlasu s výkřiky „to je moje parketa“. Proč? Inu, protože v době, o níž zpráva hovoří, byl ředitelem regionálního studia ČRo v Pardubicích. Čili má v případě této zprávy konflikt zájmů a touha ugrilovat generálního ředitele Duhana není až tak nevinná. Takže by možná neškodila zdrženlivost. Ale každý si své politické facky musí odžít sám.
Pro komunistického poslance Koníčka místopředsedou volebního / mediálního výboru nehlasovali  nehlasovali křesťané – Korte,  Hermann a Nina Nováková a dále Martin Kolovratník a bývalý redaktor Československé televize Zdeněk Soukup.  Příště nikdo nebude hlasovat pro ně. V politice, u kulečníku a před zrcadlem platí, že úhel dopadu se rovná úhlu odrazu. Být ve sněmovně kůlem v plotě není to pravé ořechové.

Vláda schválila „evropský“ autorský zákon, který prodlužuje práva mrtvých autorů hudby a hudebních záznamů z 50 let na 70 let od úmrtí posledního. Zákon nadšeně transponuje směrnici 2011/77/EU, kterou se mění směrnice 2006/116/ES o době ochrany autorského práva. Jako by to někoho zajímalo… Mladí tvůrci kašlou na zákon a jejich skladeb je plný internet. Ti méně slavní to berou jako cestu ke slávě, ti slavnější jako cool marketing. Spojené piráty všech zemí nějaký zákon nezajímá, chytří hospodští preferují  svobodnou hudbu bez poplatků OSA. A ti ostatní ať platí. Třeba za Čajkovského, který sice zemřel už dávno, ale jeho interpreti ne.  Celý systém autorského práva je díky multimediálnímu internetu už dávno mrtev, ale ještě o tom neví. Bruselský lobbing producentů hudby, vynucující si tantiémy i z nahrávek Beatles na tom nic nezmění. Čím déle a čím více se bude rozcházet zákon  s realitou, tím hůř pro vnímání práva…

Generální ředitel České televize Petr Dvořák ukončil činnost expertní skupiny pro děje v redakci zpravodajství. To co se tam děje, jedni odpůrci poměrů v ČT považují za cenzuru ve prospěch Zemana,  další za porušování Kodexu i zákona v neprospěch nejen Zemana, ale celé levice. Že je vše v pořádku, si nemyslí nikdo. Ředitel konstatoval, že k porušení zákona před volbami nedošlo. Rovněž pravil, že nehodlá trestat povstalce (čímž si utěšeně zadělal na další revoluci) a hodlá nastavit novou editoriální politiku. A rovněž vytvořit nový kodex ČT. Předpokládám, že jej bude páchat někdo, jako Karel Hvížďala. Ovšem poté, až si přečte Der Spiegel. Vzhledem k tomu,  že Kodex ČT bere na vědomí Parlament, neb působí jako podzákonná norma (sankcemi dle zákoníku práce), bude ještě veselo. Protože příprava nového Kodexu se děje po letech neschopnosti vyrovnat se zněním toho   původního Kodexu, který vznikl na základě požadavků Rady Evropy a jehož příprava novinářům v ČT a ČRo trvala dva roky.

Český telekomunikační úřad  zahajuje veřejnou konzultaci výsledků průzkumu penetrace infrastruktury pro poskytování služeb vysokorychlostního přístupu k internetu. NGA infrastruktura pro vysokorychlostní  přístup se na mapě Česka totiž skoro nevyskytuje.

V aukci kmitočtů pro 4G sítě LTE uspěly tři subjekty: T-Mobile, O2 Telefónica   a Vodafone. Čtvrtý operátor se tedy nekoná. Soužití tří operátorů,  které by se dalo s mírou nadsázky  nazvat i kartelem, zůstalo neporušeno.

Babiš jedná po akvizici Mafry o koupi v Česku nejposlouchanějšího rádia Impuls a rozhlasového zastoupení MMS. Prozatím prý bez výsledku. Jelikož to řekl  Hospodářským novinám,  lze brát tuto informaci i jako provokaci.

Bakalovo vydavatelství Economia, vydavatel Hospodářských novin, neprokazuje zrovna závratné výsledky.  Vloni skončilo ve ztrátě 54 milionů korun, což je dvakrát tolik, co v roce  2011.   No jo, no, inzerce klesá, printy už jsou jen pro nostalgiky, navíc nový barák a nové akvizice něco stály. Nová vize hospodářsky užitečných novin není žádná. Ekonom fakt není The Economist, HN nejsou Financial Times. Trh je malý.

Kromě debaty českých vládních představitelů o tom, že se jim nechce na Mandelův pohřeb, z něhož se učinila naprosto zbytečná aféra, opět plná hysterie,   byl Mandelův pohřeb pozoruhodný i v tom, že se na něm radostně fotografovali světoví státníci a přítomen byl falešný tlumočník do znakové řeči se schizofrenií, který ač zobal prášky, viděl anděly. Ovšem například do BBC přišlo asi 1500 stížností na to, že Mandelovi věnuje příliš mnoho času.  Zejména, když kvůli tomu BBC přerušila  vysílání oblíbeného sitcomu Mrs Brown's Boys. BBC se brání tím, že informovat o Mandelově smrti bylo ve veřejném zájmu. Kdyby neumřel, nebylo informování o jeho životě a názorech  ve veřejném zájmu? Asi ne. Zvlášť, když ještě živý prohlásil: „S nenávistí k jiným – pro jejich barvu kůže, jejich původ nebo náboženství – se nikdo nerodí. Nenávisti se lidé musí učit. A pokud se mohou naučit, jak nenávidět, mohou se také naučit, jak milovat. Láska je lidskému srdci přirozenější než její protipól.“

Osobností roku listu Guardian se stal „demokraticky“ nenáviděný Edward Snowden. Stalo se tak již podruhé. Snowden prozatím prozradil zhruba 200 000 tajných vládních dokumentů, které  ukázaly na charakter telefonní  a internetové špiclovací politiky  USA  a jejich západních spojenců.   Snowden byl jasnou volbou - ze dvou tisíc čtenářů pro něj hlasovalo 1445.   Ze seznamu deseti kandidátů, které vybrali  editoři Guardianu Marco Weber a Sini Saarela, se na druhém místě s velkou ztrátou ocitli aktivisté Greenpeace. Dostali pouhých 314 hlasů.  Papež František v anglikánské Británii získal  pouhých 153 hlasů....   Guardian upozorňuje, že ještě před půl rokem téměř nikdo o Snowdenovi neslyšel. Nikdo v Británii nejspíš neslyšel či nechtěl slyšet ani o tom, co  vlastně dělá NSA či SIGINT divize CIA.  Redakce Guardianu byla vždy taková státotvorná… Zvlášť se nikdy nezajímala o britskou  obdobu NSA, agenturu pro elektronickou špionáž GCHQ  a špiclovací dohodu UKUSA mezi Austrálií, Kanadou, Novým Zélandem, Spojeným královstvím a Spojenými státy. Guardian doteď netuší nic ani o Bernském klubu či americkém COMINT špionážním centru NTPC (National Technical Processing Center). A zařízení s kódovým označením ECHELON či PRISM  jsou nejspíš podle Guardiinu  určeny k plašení ptáků… Lepší je nevědět. Abychom to nemuseli kritizovat.

Papež František se ovšem stal osobností roku časopisu Time. „Za to, že  přenesl papežství z paláce do ulic, za to, že konfrontuje největší světovou církev s jejími nejhlubšími potřebami a za to, že  vyvažuje soud a milosrdenství. Proto se stal papež František  osobností roku 2013 časopisů Time,“ řekla  k tomu šéfka týdeníku Time Nancy Gibbs. Všichni na Západě tleskají zejména jeho výroku „Kdo jsem já, abych soudil“,  pronesený na adresu brazilských homosexuálů v Riu a jeho kritice neoliberálního kapitalismu, který z peněz dělá božstvo. Kristovský papež, který si sám vaří snídani a své jméno přijal po sv. Františku z Assisi, působí v šarlatovém a pozlaceném Vatikánu jako zjevení někoho 2000 let starého.

V australských nejprodávanějších novinách Sunday Telegraph zašifrovali do dětské křížovky sdělení, že Murdoch je ďábel. Přičemž Murdochovi noviny patří.  Na stránce  „Pes Harry“, věnované dětem (a která byla v dotyčném čísle věnována  zvířatům z Indonésie, sumaterským tygrům a komodským drakům) se mezi písmeny, v nichž měly děti hledat názvy zvířat, objevila soustava písmen „LIVESIHCODRUM“, což opačně čteno znamená “MURDOCHISEVIL.” Svět sociálních sítí to nesmírně pobavilo, samotný list to odmítl komentovat.  List Guardian to poněkud cynicky okomentoval větou „zůstává nejasné, zda kvíz nesestavoval Rupert Murdoch“.

Ruský prezident Vladimir Putin zrušil druhou státní  tiskovou agenturu RIA – Novosti s tím, že ji nahradí novou, která bude propagovat obraz Moskvy a Ruska v zahraničí.  Zrušení agentury RIA a  vytvoření agentury Rusko Dnes  je dalším Putinovým krokem k větší kontrole mediálního obrazu Ruska mimo Rusko. Ria totiž dnes pracuje v 16 jazycích, zatímco oficiální agentura ITAR-TASS, která zůstává, pouze v 6.  Nová tisková agentura bude vytvořena na základech RIA a mezinárodní rozhlasové služby Hlas Ruska (dříve Radio Moskva). Povede ji konzervativní hlasatel zpráv na domácím televizním kanálu  Rossija 1  Dimitrij Kiseljov, který se stal ve světě známým zejména po výpadech na adresu homosexuálů. „Hlavním cílem agentury Rusko dnes je upozorňovat v cizině na politiku  státu a veřejný život v Rusku,“ píše Putin v zakládací listině.  Změny byly provedeny, jak zdůrazňuje prezidentská kancelář, z úsporných důvodu a rovněž proto, aby se státní média zlepšila.  Tvrdí se, že v Rusku existuje přibližně 400 zpravodajských agentur, nicméně sama jsem se dopočítala pouhých osmi,  nichž jste o čtyřech určitě ani vy nikdy nesyšeli - Lenta.ru, Regnum, NEWSru, Internews, Oreanda, RusEnergy, PortNews, IMA–Press, internetová APN.RU). Nicméně pouze  dvě jsou srovnatelně velké jako RIA: státní Itar-TASS, nástupkyně  proslulé agentury TASS (při jejíž zprávě o Gagarinovi celý svět vyskočil od rozhlasu), založená  v roce 1904  a dnes vlastnící největší archiv fotografií v Rusku, a soukromá  agentura Interfax. Skupina  Interfax se ovšem skládá z více než 30 agentur po celém Rusku, státech SNS, Číny a několika zemích střední a východní Evropy.  Do nich Putin nehodlá nijak ingerovat, nicméně oslabení Ria-Novosti  by jim podle západních analytiků mohlo pomoci. Podle mne se RIA za poslední dva roky, zejména na Facebooku, zhoršila v povinné zpravodajské neutralitě, začala stranit opozičním strukturám a marginalizovat či zpochybňovat oficiální stanoviska Kremlu.
RIA původně byla APN (Agentstvo pečati Novosti), propagační agentura  společenských organizací Sovětského svazu, která od roku 1961 vydávala 65 časopisů jako Po sovětskom  sojuzu, Meždunarodnaja informacija, Nauka i těchnika, Kul'tura i iskusstvo,   Moloděc i žizň v nákladu 4,3 milionu výtisků, 35 milionů knih, brožur a slovníků v   56 jazycích, více než 100 tematických informačních bulletinů... Produkovala pro tisk 120 000 fotografií ročně a měla  kanceláře v 73 zemích … Její předchůdkyně Sovinformbjuro vzniklo v roce 1941 jako válečná a protinacistická propagandistická kancelář.

Polská národní vysílací rada rozhodla, že  ustaví Digitální knihovnu veřejnoprávních médií.  Cílem knihovny je archivovat a sdílet digitalizované audiovizuální programy, vyrobené polskými vysilateli veřejné služby.  Knihovna poskytne rychlý a snadný přístup k veřejnoprávnímu audiovizuálnímu obsahu, který je důležitou součástí polského kulturního dědictví.

Politická seriál House of Cards vede anketu Zlatý glóbus.

Webové stránky bulváru Daily Mail pokračují v obrovském růstu návštěvnosti – hlásí rekordních 168 milionů měsíčních unikátních návštěvníků v listopadu.

Britský generální prokurátor Dominic Grieve podporuje doporučení Legislativní komise, že  porotci, kteří hledají poškozující informace a podrobnosti případu na webu,  by měli být za pohrdání soudem uvězněni až na dva roky. Navrhl to v diskuzi   think-tanku Politeia  v Londýně. Trestní  poroty jsou  základním prvkem soudního systému Anglie a Walesu už od Magna Carta v 1215. „To znamená, že porotce se nesmí snažit získávat cizí informace o případu, který posuzuje u soudu pouze v souladu s důkazy.“

16. prosinec je  den D pro britský digitální rozhlas. Ministr komunikací Ed Vaizey představí vládní politiku pro média, dříve známá jako bezdrátová. Nikdy předtím v historii rádia  nebylo třeba generovat  vládní debatu o digitálním rozhlasovém vysílání. Jedna věc se ví už nyní: Británie  nebude vypínat  FM, to bude i nadále platformou pro malé, místní a obecní rozhlasy  tak dlouho, jak dlouho tyto služby budou žádány. Cílem je mít kompletní digitální rozhlasové vysílání v roce 2015. BBC je v digitalizaci lídrem, protože má v současné době více než 50 % veškerých posluchačů rozhlasu a  má  90 procent pokrytí. Nyní jde o  mnoho milionů automobilů  na silnicích, začlenění DAB přijímačů do mobilních telefonů a integraci internetu a DAB do všech rozhlasových přijímačů.

Skupina vlastníků 80 komerčních rozhlasových stanic  ve Velké Británii   vydala prohlášení, v němž varuje před unáhleným přepnutím na digitální rozhlasové vysílání v Británii. Obavy se vztahují zejména k menším komerčním rozhlasovým projektům jako i k regionálně či lokálně zaměřeným stanicím a především k poměrně velkým finančním nárokům. Podobné starosti o „trh" měly komerční stanice i v Česku…

Britský ministr komunikací nicméně už tři roky tvrdí, že DAB+  musí být systémem všech budoucích digitálních rozhlasových přijímačů.

Budoucnost je před námi a dnes je dnes.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková