Nominální průměrná mzda vzrostla za první kvartál 2018 meziročně o 8.6%, což bylo nejrychlejší tempo od prvního čtvrtletí 2008. Tehdy ovšem byla ve srovnání se současností výrazně vyšší inflace, která velkou část mzdového přírůstku pohltila. Letošní přídavek mezd je v reálném vyjádření nejvyšší od roku 2003.
 
Růst mezd je plošný napříč odvětvími i regiony. Regionálně jsou rozdíly v tempech poměrně malé s výjimkou Prahy, kde procentuální růst zaostává. Odvětvově je růst nejpomalejší ve finančnictví a ITC službách, vyznačujících se nadprůměrnými mzdami a dominancí Prahy. Z uvedeného vyplývá, že se zlepšující se mzdové podmínky týkaly jen v omezené míře nejlépe placených pozic. Na druhou stranu nicméně poskočilo odměňování ve středně placených pozicích (u hrubých mezd zřejmě zejména v rozpětí 25-35 tisíc), kde v předchozím období zaostávalo. To je patrné z mzdového mediánu, který tentokrát rostl o něco pomaleji (o 8.3%) než průměrná mzda. Akcelerace mezd se tedy rozlévá do širší části mzdového spektra, což zvyšuje šance na vznik mzdově-inflační spirály.

 

K růstu mezd letos v nebývalé míře přispívají odvětví, které zcela nebo z velké části pokrývají zaměstnanci veřejného sektoru. Pouze v těchto odvětvích byl v prvním kvartálu růst mezd meziročně dvojciferný. Takové tempo bylo umožněno vysokým výběrem zdravotního a sociálního pojistného díky loňskému růstu ekonomiky, pro další roky je ale neudržitelné.
 
Zaměstnanost podle mzdové statistiky udržela dřívější vysoké tempo a vzrostla meziročně o 2.1%. Z porovnání tohoto údaje se zaměstnaností podle národních účtu vyplývá, že se větším firmám daří přitáhnout či udržet zaměstnance na úkor menších firem a živnostníků. Toto mění organizační strukturu české ekonomiky. Jedná se o přirozený proces, který ale omezuje diversitu ekonomiky a může způsobovat místní nedostatek nabídky, kupříkladu v některých službách.
 
Trh práce směřuje v dalších kvartálech k novým rekordům. Dnes zveřejněná čísla vidíme jako argument pro zvýšení sazeb ČNB o 25bp již v srpnu.