S touto obavou lze souhlasit (na nebezpečí úvěrové bubliny a obecně bubliny aktiv upozorňujeme dlouhodobě), ale pozoruhodné je, že to říká naše centrální banka, která sama úvěrový boom svou rétorikou a politikou stimuluje.

ČNB dlouhodobě nízkými úrokovými sazbami (základní sazba je na „nule“ – 0,05 % – od listopadu 2012) a intervenčním závazkem (od listopadu 2013) podporuje domácnosti, aby nespořily a naopak spotřebovávaly či hledaly alternativní zhodnocení svých úspor, a podněcuje banky k většímu poskytování úvěrů. Příležitost jim nyní poskytují nemovitosti. Výsledkem je růst hypotečních a spotřebitelských úvěrů (jejich dynamika je mnohem nebezpečnější než hypoték) a následný růst cen nemovitostí, který již vidíme.

Obávaný úvěrový boom je přímým důsledkem měnové politiky. Není možné oddělovat monetární a tzv. makroobezřetnostní politiku. Nejde o oddělené paralelní systémy, ale jde o jeden finanční systém.

ČNB navrhovaná přímá regulace (výše, objemu úvěrů atp.) není řešením. Jen sníží konkurenci na trhu hypoték a povede k tomu, že lidé budou obcházet zvýšenou regulaci tím, že poptávku po úvěrech přesunou např. ke stavebním spořitelnám (které jsou ještě náchylnější k otřesům, než banky) či k nezajištěným spotřebitelským úvěrům.

Jako schizofrenní se pak jeví nápady některých členů bankovní rady použít záporné sazby, které by boom hypoték a bublinu na trhu nemovitostí ještě více nafoukly.

.