27. ledna 1945 vojska maršála Koněva na cestě do Berlína osvobodila německý koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz - Birkenau (Osvětim - Březinka), největší německou továrnu na smrt. Auschwitz, to byla „výkladní skříň“ nacistického „konečného řešení židovské otázky “. Tedy smrt prací, nebo plynem. Obdobný krutý osud čekal i národy slovanské.

S koncentračním táborem Auschwitz je spojena také největší hromadná poprava československých občanů spáchaná v době šestileté německé okupace. 8. března 1944 zde bylo usmrceno v plynových komorách 3700 našich občanů z tzv. rodinného tábora. Auschwizt (Osvětim) nebyl zdaleka jediným, byl ale tím největším. Nelze zapomenout ani na osud lidických žen a děti, které byly zavlečeny do těchto táborů smrti, 82 lidických dětí bylo zavražděno plynem v Chelmu. Za hitlerovským Německem zůstalo mnoho milionů mrtvých, zmrzačených, ale zničená města, vypálené vesnice. Neodpustitelná vina, kterou ponese německý národ navěky.

Kdo z nastupující generace to dnes ví? Kolik řádek v učebnicích dějepisu, je věnováno této kapitole dějin II. světové války. Chudák student, co všechno slyší a vidí, jak se v tom má pak vyznat? Nenarodí se opět v nějaké zmatené hlavě nové tažení na Východ? Těch příkladů v poslední době je až příliš mnoho. Nedávno jistý zmatený starosta z jakési zapadlé pražské obce chtěl vstoupit do dějin a tak na multikáře vyrazil do boje proti Rusku. Byl směšný, přesto se dostal do médií. Podobně se chtěl národu a světu ukázat další pražský starosta a i on se rozhodl změnit dějiny. V době nouzového stavu za ranního rozbřesku, nechal odstranit sochu I. S. Koněva, osvoboditele právě té vzpomínané Osvětimi, ale i osvoboditele Československa, dokonce i vítěze v bitvě o Berlín. V Československu našlo svůj hrob 140 000 hrdinů Rudé armády. Před lety je vítaly miliony. Dnes jsou jejich pomníky káceny…

Nabízí se jeden moudrý citát „V Čechách už tradičně oslavujeme, ale i zručně kamenujeme. A to bez velkého přemýšlení. A tak zapomínáme, že lež, či historická polopravda, jakmile ji připustíme, se s námi povleče jako početní chyba v matematickém příkladu…!“

27. leden si připomínáme, jako „Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti“. Jak vypadá dnešní svět? I přes obrovské náklady na zbrojení, mír ve světě se nepřiblížil ani o kousek. Naopak. Válečné hrůzy jsou zlehčovány. Opět umírají lidé, vidíme zničená města v Iráku, Sýrii, Afghánistánu,… statisíce obyvatel prchá z těchto zemí. Kdysi prosperující země, jsou v troskách. Poučil se svět?