Jednak by pomohlo naší republice, abychom byli připraveni na krizové situace v tomto stále více nestabilním světě a také by tato vojenská služba pomohla novým generacím získat určité prospěšné návyky, zvýšil by se zájem o armádu a dobře míněné vlastenectví.

Bohužel předchozí vlády armádu tak zdecimovaly, že obnovit její původní funkce by trvalo mnoho let. Dnešní počty vojáků by stačily sotva na ochranu jednoho kraje a rozhodně ne na ochranu hranic. Ministr obrany Stropnický však názory, které mu oponují, šmahem demagogicky označuje za hospodské. A nejenom to. Neštítí se urážet celou generaci vojáků, kteří prošli českou armádou, z nichž někteří jsou stále v aktivní službě. Mluví o komunistických důstojnících s pupkem, kteří nejsou vzorem mužství, a to má být argument proti základní vojenské službě. Dnes máme prý jiné důstojníky, když povinnou službu nemáme. Asi fešné a líbivé. Jenže všichni lidé by se měli hodnotit podle toho, co mají v hlavě a ne podle toho, jak vypadají.

V někdejší komunistické straně byli mnozí význační čeští generálové a vysocí důstojníci, kteří působí v armádě dodnes. Kupříkladu nedávní respektovaní náčelníci generálního štábu Vlastimil Picek či Petr Pavel a také současný, již ministrem akceptovaný náčelník generálního štábu či Štefan Kaleta by se mohli při tomto ministrově hodnocení oprávněně cítit uraženi. A to nehovořím o mnohých dalších.

Ministr Stropnický se možná považuje za dobrého herce, roli ministra obrany však rozhodně „hrát“ nedovede. O jeho fundovanosti v rezortu armády můžeme diskutovat. Je mnoho problémů, které by si zasloužily řešení téměř okamžitě. Kdysi sám Stropnický přiznal, že se k této funkci dostal jako slepý k houslím. O potřebách naší armády ví minimum. A možná právě ti, které ve svém rozhovoru v jednom z celostátních deníků uráží, by mu mohli pomoci orientovat se v současných problémech Armády České republiky, jejíž devastace nadále pokračuje.