Nicméně tato oslava je spíše společenskou událostí, kterou si připomínáme politický boj za práva pracujících.

Před nedávnem jsem dostal zajímavou otázku od mého dlouholetého přítele z Labour party. Ta zněla, kolik tisíc lidí se v naší zemi účastní demonstrací u příležitosti této události. Sice jsem nejprve nechápal, proč hovoří o demonstracích, ale pak jsem dotaz pochopil. On totiž Svátek práce je z pohledu zavedených demokracií poněkud jiný než ten pohled z naší země.

Ukazuje se, že současná společnost má obrovské problémy na které je nutno poukazovat a které je potřeba řešit. Nejde jen o vysokou nezaměstnanost v celé Evropě, která je obrovským problémem sociálním a má negativní dopady na sociální a zdravotní systémy. Jde i o vztah široké veřejnosti vůči minoritám, zdravotně postiženým či seniorům. Existují i pracovně právní problémy, kdy zaměstnanci tahají za pomyslný kratší konec provazu a v mnoha případech se rozhodují pod tíhou strachu ze ztráty zaměstnání. Pravice dlouhodobě tyto problémy nejen podceňovala, ale zejména je nebyla ochotna a zejména schopna řešit. Proto je důležité se těmito problémy zabývat.

Současná vláda zdědila po svých předchůdcích mimo jiné destrukci sociálního systému, snahu o privatizaci sociálního státu včetně jeho veřejných služeb a zejména omezení solidarity ve společnosti. A právě spravedlivější rozdělování národního bohatství může vést k pozitivnímu řešení problémů, které se nenacházejí pouze v naší společnosti, ale také v ostatních zemích Evropské unie. Proto je důležité, aby oslava práce se stala i možností zamyslet se nad celkovou soudržností společnosti a skutečnou mírou solidarity s nemocnými, osamělými lidmi či staršími spoluobčany.

A je odpovědností především politické reprezentace přijmout taková pravidla, která by soudržnost podporovala a zároveň omezovala sociální vyloučení našich spoluobčanů.