Je ze sedmdesátých let minulého století, z doby, kdy vrcholily normalizační stranické prověrky v KSČ. Jeden z prověřovaných dostal od komise otázku: „ A odkud si myslíš, soudruhu, že hrozí naší straně větší nebezpečí? Zleva nebo zprava?“ Po krátkém přemýšlení onen prověřovaný prohlásil: „ Z blba, soudruzi, z blba!“ No, a tak ho pro jistotu vyloučili.

Když Tony Blair hovořil na počátku nového tisíciletí o perspektivách Velké Británie, řekl mimo jiné: „ Na počátku 21. století není možné dělit hospodářskou politiku na levicovou či pravicovou, ale na dobrou či špatnou.“

Budeme – li tedy hodnotit uplynulých sedm let vlády ODS, TOP 09 a velice proměnlivého zbytku vládní koalice, nelze konstatovat, že by dělaly v uplynulých letech pravicovou politiku, protože v mnoha aspektech se o pravicovou politiku nejednalo (např. zvyšování daní). Tyto dvě strany spolu se svými satelity prostě vládly špatně, hloupě a asociálně.

Ostatně myšlenku sociálního státu nepřinesli v Německu „levicoví“ sociální demokraté, ale „pravicoví“ křesťanští demokraté. A je správná, protože tam, kde vládne sociální smír, je možné podporovat rozvoj ekonomiky, tvorbu národního produktu a tím i rozvoj a stabilitu celé společnosti.

Je tedy opravdu s podivem, že tyto dvě strany mohou společně ve volbách získat až čtvrtinu všech voličských hlasů. Je mi opravdu záhadou, kteří lidé chtějí tyto dvě strany, které za 7 let své vlády nepomohly nikomu, ani zaměstnavatelům, ani zaměstnancům, ani živnostníkům, ani nezaměstnaným, ani důchodcům, ani studentům či rodinám s malými dětmi. Snad ani sobě ne.

A tak při současném trendu vývoje volebních preferencí není vůbec vyloučeno, že se obě tyto politické fosilie mohou dostat zpět do vlády, získá-li druhou čtvrtinu hlasů Ano Andreje Babiše společně s KDU-ČSL.

Že je to utopie? Sám bych byl rád, kdyby tomu tak bylo. Ale ČSSD i KSČM pod vlivem avizovaných zisků o voliče nebojuje, ale na voliče toliko čeká. A vůbec se nemusí dočkat. Tak jako v roce 2010, se nakonec klidně může stát, že socialisté a komunisté nezískají ani onu mystickou stojedničku a potom by ČSSD nezbylo, než lovit v jiných vodách, protože snad kromě SPOZ by žádná jiná strana nešla do vlády závislé na tiché podpoře KSČM.

Pro ČSSD by ostatně ani jedna z těchto variant nebyla žádnou výhrou. Závislost na SPOZ by byla cestou k závislosti na rozmarech Miloše Zemana a nepochybně i cestou k těžkým bitkám uvnitř ČSSD.

A jednobarevná vláda ČSSD závislá na rozmarech KSČM a s Babišem, Kalouskem a pohrobky ODS za zády by při možném nedostatku kvalitních, zralých a odborně patřičně vybavených politiků a vypjaté rivalitě vůdců mohla být cestou do politického suterénu tak, jako v krajských podmínkách předvedla v roce 2012 po čtyřletém „jednobarevném“ vládnutí na krajské radnici liberecká ČSSD. Tím spíše, že český volič je netrpělivý a nápravu sedmiletého ekonomického tápání vlád ODS a TOP 09 bude očekávat nejlépe ihned, v tom horším případě do několika měsíců.

Je tu samozřejmě i třetí varianta, jakási obdoba „Špidlovy stojedničky“ z roku 2002, proti které už dopředu vystartoval Miloš Zeman s tím že nejmenuje premiérem toho, kdo by chtěl sestavit vládu z programově odlišných stran.

Jenže i sousední Německo, které je jistě politicky, společensky i ekonomicky mnohem vyspělejší, než český politický „okresní přebor“ je na cestě k „velké“ koalici.  A navíc úhlem pohledu  úvodu mého dnešního komentáře je vlastně otázkou, zda a o kolik se liší programy jednotlivých stran napříč celým spektrem, které mají šanci v parlamentu usednout?   

Na kolik jsou „levicové“ a na kolik „pravicové“? A jak velký je mezi nimi možný programový průnik? A hlavně, na kolik jsou dobré a na kolik špatné? Myslím si, že v této „levo-pravé“ variantě snad s výjimkou už vyšeptaných ODS a TOP 09 může být v případě ne úplně nereálného opětovného volebního patu ve hře o vládní křesla prakticky kdokoli, kdo v parlamentu nakonec zasedne.

Je ovšem nad slunce jasné, že takovýto slepenec, ostatně stejně jako slepenec čtyř „pravicových“ stran by s největší pravděpodobností měl zřejmě poločas rozpadu kratší než čtyři roky …..

Takže, milí voliči, rozum do hrsti a šťastnou volbu!     

Michal Kraus