Pro sportovní prostředí je to poslední šance na to, aby sport objem výdajů na sport v roce 2015 nepokračoval v trendu posledních 25 let a nezaznamenal v poměru k celkovým výdajům státního rozpočtu, resp. k HDP, další pokles.

A to i přesto, že vláda se schválením návrhu státního rozpočtu na příští rok v prvním čtení vzkázala svým voličům, že návrh rozpočtu představuje právě tu změnu, ke které se současná vláda před sedmi měsíci občanům v rámci koaliční smlouvy veřejně zavázala a pro kterou získala ve sněmovních volbách od voličů potřebný mandát.

Návrh rozpočtu na rok 2015 má představovat změnu, která má za cíl nejen napravit omyly a asociální reformní přešlapy předchozích pravicových vlád a navíc se prý jedná o rozpočet prorůstový, protože vláda uvolnila investice.

Existuje řada studií, analýz, zkušeností i poznatků, které hovoří o tom, že v současnosti jsou nejefektivnější investice, všestranně rozvíjející a posilující lidský potenciál, tedy investice do sportovní infrastruktury.

Lidský potenciál je do značné míry multiplikován úrovní tělesné aktivity, zdravotním stavem a společenskou aktivitou. Investice do této oblasti potom multiplikují dlouhodobé přínosy nejen pro hospodářský růst země a příjmy státního rozpočtu, ale též pro zvyšující se kulturní úroveň celého národa.

Výdaje do sportu nejsou výdaje do prosté spotřeby. Je prokázáno, že 1 Kč vydaná ze státního rozpočtu na sport multiplikuje příjmy do státního rozpočtu ve výši 3, 55 Kč. A sport do státního rozpočtu ročně odvádí kolem 37 mld. Kč a do veřejných rozpočtů dalších 15 mld. Kč. Přitom na svou činnost dostává os státu jenom zlomek této sumy.

Dalšími studiemi bylo zjištěno, že 100 Kč investovaných do sportu dokáže ušetřit až 253 Kč na léčbu civilizačních chorob spojených s pasivním způsobem života a obezitou.

Je tedy naprosto nepochopitelné, proč vláda ve svých rozpočtových změnách zcela vynechala jednu z nejvýznamnějších voličských skupin – sportovce, kterým se v koaliční smlouvě zavázala k velmi rozsáhlým a velmi zásadním změnám dosavadní úrovně, stavu a způsobu financování a které tak velmi výrazně a dosti nepochopitelně zklamala a snad i podvedla.

Objem rozpočtovaných výdajů státu na sport v příštím roce logicky nemůže nijak zajistit realizaci programového prohlášení vlády a koaliční smlouvy a hrozí, že sliby dané sportovnímu prostředí vládou vedenou ČSSD nebudou ani v nejmenším splněny.

Přitom vládnoucí ČSSD patří již dvacet let k politickým stranám, které sport v ČR chápou a vnímají jako významný společenský faktor a velmi účinný nástroj sociální a zdravotní prevence. Programové dokumenty ČSSD, včetně Oranžové knihy sportu, jasně dokládají, že státní podpora sportu a aktivního způsobu života patří ke stálým programovým prioritám ČSSD.

Jak hodlá vláda vysvětlit, že navzdory příslibům v koaliční smlouvě v návrhu rozpočtu na rok 2015 dále a poměrně výrazně prohlubuje podfinancování českého sportu, které je obrovské. Vždyť za uplynulých 25 let klesly výdaje státu na sport téměř 2 a půl krát.

Státem schválený státní rozpočtem na rok 2014 situaci nijak zásadně nevylepšil, a to ani celkovým objemem finančních prostředků, ani změnou systému rozdělování prostředků. Navíc výdajový výhled na léta 2013 – 2017 se v oblasti sportu prakticky nijak nemění a nedosahuje po celé období ani 3 mld. Kč. Předpokládané čtyřleté navýšení výdajů státu na sport o 2, 6 mil. Kč nepokrývá ani inflaci a vzhledem k očekávanému růstu celkových výdajů státního rozpočtu i HDP je zřejmé, že v porovnání s těmito údaji budou výdaje na sport v průběhu celého volebního období této vlády dále klesat.

Mohou se dokonce v poměru k celkovým výdajům státního rozpočtu přiblížit v roce 2017 k hodnotě 0,2% celkových výdajů SR a v poměru k HDP k hodnotě 0,7% HDP, což by navzdory obšírným příslibům této vlády poslalo financování sportu na historické minimum.

Přitom skutečné výdaje do sportu v letošním roce jsou po rozpočtových opatřeních v průběhu roku cca o 500 mil. Kč vyšší než výdaje na sport v předloženém návrhu rozpočtu na rok 2015 a rozpočtované výdaje v roce 2015 jsouv poměru k celkovým výdajůmo zhruba dalších 100 mil. Kč SR v reálu nižší než v letošním roce, a to v důsledku vlivu inflace a nárůstu celkových výdajů státního rozpočtu.

Kromě toho na celostátní konferenci Sport a regiony v září tohoto roku přislíbil ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek, že ve státním rozpočtu na rok 2015 budou navýšeny prostředky na podporu činnosti základních článků sportu minimálně o 300 mil. Kč proti roku 2014. Na základě tohoto příslibueviduje jenom Česká unie sportu 1500 žádostí od tělovýchovných jednot a sportovních klubů o státní podporu své činnosti. Na podání žádosti přitom měly TJ a SK pouze 10 dní.

Stejný přetlak na potřebu dotací ze státního rozpočtu je i v oblasti podpory obnovy a rozvoje tělovýchovných zařízení, a to v neinvestiční i investiční oblasti.

Rozpočtová realita, za předpokladu, že poslanci návrh rozpočtu ve druhém čtení ve prospěch sportovního prostředí neupraví, je však taková, že sport nejenže neobdrží ministrem Chládkem slíbené stamiliony na činnost základních článků sportu, ale že se do návrhu rozpočtu na rok 2015 oproti skutečnosti roku 2014 nepromítnou dokonce ani realizovaná rozpočtová opatření v roce 2014, ani kompenzace metodických, cenových a organizačních vlivů.

Suma sumárum oproti očekáváním, založeným na důvěře k vládním slibům daným nejenom koaliční smlouvou, ale i konkrétními veřejnými sliby resortního ministra, sportovnímu prostředí hrozí, že dostane na svou činnost v roce 2015 téměř o miliardu méně, než očekávalo a dostane se na historické minimum za posledních 25 let.

Je tedy zřejmé a logické, že pokud Poslanecká sněmovna v rámci projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2015 ve druhém čtení navržené výdaje na sport o tuto miliardu Kč nenavýší, bude mizérie všedního dne v tělovýchovných jednotách a sportovních klubech pokračovat. Zdroje ve státním rozpočtu na to rozhodně jsou, a to i bez zvýšení celkových výdajů SR, ale jejich vhodnou restrukturalizací.

Pokud tak poslanci ve spolupráci s vládou neučiní, můžeme očekávat nejen obrovské rozčarování a zklamání z nenaplněných slibů (pokolikáté už) v základních článcích sportu, ale také vztek a možná i rebelie, které nebudou vládě vystavovat příliš dobré vysvědčení.

A zřejmě dojde i k naplnění konstatování šéfa jednoho sportovního svazu v jednom úspěšném olympijském sportu –„ zdá se, že budeme i nadále nuceni živořit ze státních prostředků.“

Dočká se český sport nejenom slibů, ale i reálné společenské vážnosti a zasloužené pozornosti státních rozpočtářů, kteří se tak rádi hřejí ve světle sportovních úspěchů, na kterých zpravidla nemají sebemenší zásluhu?

Kdo ví?