Ne, nemyslím teď nadšené kvílení nad knížetem, ani laskavý etalon češství v podobě Zdeňka Svěráka, který měl deprese z toho, že lid si zvolil za prezidenta někoho jiného, než chtěl on. Taková je demokracie, že. Na portálu Novinky se objevuje záhadná značka –vrb-, která naprosto famózně popisuje předvolební mítinky. Když se na stránkách zjevil Bohuslav Sobotka, rozdávající na Olšanském náměstí růže a –vrb- popisoval, jaké to bylo gentlemanské a všem vlhnul zrak, říkala jsem si – inu dobrá, je to Právo, k některým sociálním demokratům má blízko, asi je to nějaká libůstka. Ale týden se s týdnem sešel a táž značka napsala servilní opus o tom, jak Andrej Babiš rozdával koblihy a Pražané mu mohli ruce utrhat. Možná nějaký specialista na volby? Spíš Novinky podezírám z poněkud bizarního smyslu pro humor…

Ústavně právní výbor Senátu a jeho předseda senátor JUDr. Miroslav Antl uspořádal konferenci na téma Právní ochrana dítěte v předškolním věku a její pedagogická podpora. Vysoká koncentrace učitelek na jednom místě vyvádí z konceptu i právníky.

I jinak střízlivá ekonomka Ilona Švihlíková, která se jako nezávislá ocitla na kandidátce SPOZ na Vysočině, začala navštěvovat farmářské výstavy: zaujaly ji ovce na chovatelské výstavě v Bohdalově a vepřové hody v Hodicích. Ano, stává se z ní politička, i když tvrdí, že není tak krásně chlupatá, jako ta ovečka…  Zdeňkovi Škromachovi ovšem stále ještě nekonkuruje. Jeho cestovatelské úsilí během celého volebního období hrozí pokořit i Zemanův rekord z cesty Zemákem. Škromach se snaží potkat se alespoň jednou s každým voličem „jeho“ Moravy.

Odkazovat na webu na stránky, kde si můžete stáhnout zdarma filmy, je trestné. Pravil Ústavní soud, „Zákony, které schválila stávající politická reprezentace a které korporacím umožňují trestně stíhat středoškoláky za sdílení odkazů na internetu, považujeme za nepřijatelné,“ uvedlMikuláš Torrent Ferjenčík z Pirátské strany. Odkdy se soudy zapojují do předvolební kampaně?

Kolem reportáže satelitního kanálu National Geographic o Praze začíná lehce houstnout atmosféra. Ukazuje se, že dokument „Praha, město podvodů“, na nějž upozornilo Právo, je sám tak trošku… podvodem. Osoby, hovořící na kameru o tom, jak podvádějí a okrádají turisty, totiž byly s největší pravděpodobností najatí figuranti – jakkoliv National Geographic tvrdí, že teprve po vyjádření jim kanál nabídl honorář za účinkování. Odkdy televize platí zločincům za investigativní reportáže? Dosud jsem se domnívala, že princip skryté kamery není o tom, že by někdo oněm natočeným nabídl honorář, ale asi jsem zaspala dobu. National Geographic je udiven tím, jakou odezvu dokument měl. Ovšem reportér, který natočil pořad, je prý externista a tak s tím nic nenadělají. Fakt? Stejné emoce vyvolal i dokument BBC 3 na téma posledních nocí svobody skupin opilých britských mladíků v Praze, nazvaný „Sex, Stags and Prague: Stacey Dooley Investigates“. Není přece normální, aby se ve vozidle Městské policie projížděla reportérka a dělala za nečinného přihlížení policistů „investigativní“ rozhovory s prostitutkami, koho a o kolik okradly. Tentokrát dostal zaplaceno kdo? A za co? V každém případě jsou to oba případy nejen pro interní policejní vyšetřování, ale i pro zájem pražského magistrátu. Ptát se boardu BBC na objektivitu i vyváženost jejich pořadu je namístě. Praha nabízí Britům víc, než pivo a holky. Editoriální pravidla evropských médií veřejné služby inspirovala kdysi právě BBC… Oba pořady, pokud budou vysílány i v Česku, by mohly zajímat i českou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Pořady jsou označeny jako dokumenty – což je publicistický útvar, na který se vztahují ustanovení vysílacího zákona o objektivitě a vyváženosti a Rada má v případě jejich vysílání právo prověřit, jak je to s tou „dodatečně placenou“ objektivitou a senzacechtivou vyvážeností…

„Většina tiskových médií se pohybuje ve ztrátě nebo blízko ztráty.“, konstatoval Jaromír Soukup. „Průměrná výška slevy reklam v českých médiích je 30% a v Německu 15%. Klíčový problém ovšem je v množství produktů prodaných ve slevě…“, zaznělo na konferenci Život na hraně týdeníku MarketingSalesMedia.

Andrej Babiš převzal vydavatelství Mafra a do čela si postavil svého člověka. Potud v pořádku. Uvidíme, jak to bude fungovat dál. Majitele novin, který je zároveň politikem, jsme tu ještě neměli. Doufám jen, že se to nezvrhne v něco podobného, jako rozhovor s Monikou Babišovou o tom, že má ráda kabelky Fendi (nikoliv z dílny Mafry, abych uvedla věci na pravou míru). „Jak to děláte, že jste tak úžasný,“ už stejně moc nefunguje, jak jsme se přesvědčili po prezidentské volbě. Ale po Economii i v Mafře brzy poznají, kdo je pánem. Třeba jim po „manažerských“ změnách dojde, že informování není přesvědčování. Většina lidí propuštěných z Economie má podle serveru Mediář odejít dohodou s „nadstandardními podmínkami“. Co je to dohoda, Economia neprozradila… Propuštěna byla i pětice redaktorek z časopisu Ekonom. Bakala nejspíš čeká, že Ekonom se napíše sám.

Čechy hýbe „aféra“ prezidentské dcery Kateřiny, která vloni na podzim pravděpodobně navštívila erotický klub. Hrad to popírá – což je logické, neudělala bych to jinak – ale pravděpodobnost, že na fotkách je to opravdu ona, je poměrně veliká. Celá záležitost už pronikla na stránky zahraničních médií. Pomiňme teď extempore prince Harryho, jimiž je vcelku proslulý i opilecký problém dcer prezidenta Bushe, dokazující, že první děti občas ujedou, jako všechny ostatní. První dcera se, bohužel, příliš vehementně instalovala do pozice „první slečny“, místo toho, aby zůstávala lehce ve stínu. Dcera staršího otce a tatínkova holčička má prostě jiný přístup k životu. V době, kdy se ona swingers party konala, se teprve mluvilo o tom, že Zeman bude kandidovat na prezidenta, nebyla to tedy ani kampaň, ani ještě nebyla první slečnou. Je mladá, svobodná, nedefinovala se jako prudérní a její sexuální život je v zemi tolerantní a nevázané náboženskými dogmaty, její věc. Odpůrcům Miloše Zemana, kteří jsou natolik hlasití, že má člověk někdy pocit, že ho vlastně nikdo nevolil a a místo na Hradě získal jakýmsi pokoutným převratem, to, samozřejmě dělá dobře. Je to pro ně důkaz nenoblesy a přízemnosti celé rodiny. Inu, řekněme si upřímně, Kačenka se zachovala jako typicky koketní mladé tele. Ale nic tam nedělala, pila, bavila, koukala se. No a co. Teď by měla napřít síly do vzdělání a začít si budovat vlastní image, založenou na něčem jiném, než na blonďatosti, večírcích a tatínkově holčičce. Otec nebude prezidentem věčně a škoda promarněné šance.

Dostala jsem mail od člena výboru odborové organizace Economie, v němž říká, že „bohužel v souvislosti s posledním vývojem v Economii leckteří ti, kdo jej zvenku komentují, opisují jeden od druhého fámu, že si novináři v Economii pod hrozbou propouštění založili odbory.“ Mail upozorňuje, že odbory v Economii působí už nejméně deset let a tedy je uzavírána kolektivní smlouva. A že i novější odborová organizace vznikla před třemi lety, v tučnějších letech a že jejich členy nejsou jen novináři, ale i ostatní profese. „Pochopitelně výbor odborové organizace je v poslední době v neustálém kontaktu s managementem vydavatelství - a věřte nevěřte, ač se ne ve všem (což podtrhuji) s ním jako výbor odborové organizace zcela shodneme, tento management sám vyvíjí snahu se s odbory scházet, informovat je o změnách, které chystá.“ Já bych jen podotkla, že odbory mělo vydavatelství Economia ještě daleko dříve, jak jsem uvedla v předešlém sloupku. Už od devadesátých let. A pokud jde o škodolibost, z níž mne odborář podezírá: ne, to není škodolibost. To je prostě jen zdůraznění faktu, že jako novináři nejsme elity, za jaké se občas někteří z nás považují. Je to kruté zjištění, ale tak to prostě je. Dělnická třída od klávesnice.

Někdy se dějí neuvěřitelné věci. Ztracené epizody kultovního seriálu Doktor Who ze šedesátých let se našly v zaprášeném skladu v Nigérii. Našly se při úklidu. Fanoušci jsou nadšeni. Jedná se o epizody The Enemy Of The World a The Web Of Fear. Vidíte, i v Nigérii občas dělají pořádek.

Oxford Internet Institute zveřejnil mapu internetové populace. Největší internetová penetrace je v Jižní Koreji, Německu, Skandinávii a Kanadě – internet tam používá přes osmdesát procent obyvatelstva. Česká republika se řadí hned do druhého sledu – mezi 60 a 80 procenty. Spolu s námi v tom jedou třeba Francie, Španělsko, Polsko a Austrálie. Britský bulvár si ovšem povšiml jiné pozoruhodné věci – totiž že některé země z mapy téměř zmizely - kupodivu Rusko a Kanada, částečně i Austrálie. Pravděpodobně si výzkumníci vzali mapu se zakresleným zakřivením zeměkoule. Jinak si to dost dobře neumím představit. Nebo ví víc, než my. A nebo je mapa obrazem internetu získaného od jedné společnosti.

Zatímco české printy přemítají nad tím, jestli nezaměstnat nezletilce se základním vzděláním, aby se ušetřilo, New York Times, který se potýká se stejnými problémy, jako ostatní všude na světě, se rozhodl jít opačnou cestou. Editoriální oddělení přijalo dva nové zahraniční reportéry – z Paříže a Jokohamy. Globální New York Times se mění v International New York Times, přebral totiž International Herald Tribune.  A tak do „šedé dámy“ přijdou kromě toho ještě dva tucty špičkových politických komentátorů ze světových periodik.

Britská ministryně kultury Maria Miller, dosáhla dohody s labouristy a liberálními demokraty o podobě novely nedávno přijaté královské tiskové charty. Ta vznikla jako reakce na skandál Murdochova News of the World. Přesto se zdá nepravděpodobné, že by i revidovaný dokument uspokojil většinu vydavatelů. Revidovaná charta řeší obavy místních a regionálních vydavatelů zavedením malého administrativního poplatku - kauce za podání stížnosti a arbitrážní služby, který bude zpětně získatelný pouze v případě, že bude stěžovatel úspěšný. Regionální vydavatelé Trinity Mirror a Johnston Press totiž upozornily na to, že by mohli být vytlačeni z trhu šikanózními stížnostmi. Třetí změna spočívá v odstranění kvót na složení dozorčího výboru, který zajišťuje kodex chování, a tím zvyšuje možnost editorů mít v něm větší roli , Soudce Leveson vyzval k „dobrovolné, nezávislé“ samoregulaci. Jen tak je možno zajistit, aby regulátor působící v rámci pravidel stanovených politiky nemohl vymáhat drakonické a diskriminační ustanovení na náhradu škody a náklady v občanskoprávních případech.

Nakladatel magazínu Marie Claire IPC Media hlásí za rok 2012 rekordní pokles zisku před zdaněním – 193 000 liber což je meziroční pokles 44 % oproti roku 2011, kdy měla firma zisk 347000 liber.

Britské mobilní sítě čelí pětinásobnému zvýšení nákladů za  pronájem elektromagnetického spektra od vlády. Děje se tak ve víru varování, že zvýšení cen bude přeneseno na zákazníky a zbrzdí investice do 4G. Roční licenční poplatky budou telekomunikačním regulačním orgánem Ofcom zvýšeny na  309 milionů liber za rok, a to z aktuálního ročního poplatku 64,4 milionů liber. Vláda chce od příštího roku zdražení kmitočtů tak, aby odráželo hodnotu omezených zdrojů, které se staly ve věku smartphonů zásadní. Provozovatelé varují, že jejich investice do síťové infrastruktury bude omezena, nástup 4G do venkovských oblastí by mohl být ohrožen a zvýšení nákladů ve výsledku přenesou na spotřebitele. Doteď většina z nich slibovala, že jejich signál bude mít v roce 2015 vnitřní pokrytí 98 % rozlohy Velké Británie. O2 a Vodafone čelí největšímu zdražení: Ofcom navrhuje, aby obě firmy odevzdávaly státu zvýšené poplatky.  O 433 % . Z 15,6 milionu liber na 83,1 m liber ročně. Ofcom chce, aby poplatky zvyšovaly ročně v souladu s indexem maloobchodních cen. Vodafone UK řekl, že je postojem Ofcom „zklamán“ . Ještě aby byl nadšen…

Internetová telefonní služba Skype je pod kontrolou komisaře pro ochranu osobních údajů v Lucembursku Gerarda Lommela -  za skryté předávání dat cizím vládním agenturám, zejména americké NSA a jejímu špionážnímu programu Prism. Microsoft otázku odmítl komentovat. Lucembursko přilákalo několik velkých korporací, včetně Amazonu a Netflixu, kvůli daňové struktuře. Jeho ústava ovšem zakotvuje právo na soukromí a uvádí, že důvěrnost korespondence je nedotknutelná, pokud zákon nestanoví jinak. A lucemburský zákon jinak nestanovil a USA v Lucembursku nemá jurisdikci. Microsoft po akvizici Skype v roce 2011 , kdy koupil Skype za  8,5 miliardy dolarů  ztrojnásobil kapacity datových toků do NSA, jak  tvrdí přísně tajné dokumenty, které zveřejnil britský Guardian. Skype může čelit i sankcím EU.

Život s technologiemi se stává riskantním. Po Snowdenově skandálu už víte, kdo vás sleduje. Ale nevíte, kdo ne.

Irena Ryšánková