Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Opravdu to už není jenom historické okénko, ale přímo historické okno, protože má svůj počátek také v programu, který směřoval k „Poválečné obnově válkou zničeného hospodářství“. To byl oficiální titul, který vyvrcholil přijetím dvouletého Gottwaldova plánu alias Dvouletky, schváleného všemi politickými stranami sdruženými v Národní frontě. Měl to být dvouletý plán a dvouletá spolupráce těchto politických stran, která se pak měla rozvinout do jakési „řízené demokracie“. To se nakonec nestalo, ale došlo k některým krokům, které směřovaly k socialistické cestě do budoucnosti. Nejenom k plánovanému hospodářství, ale také k sjednocení, později splynutí různých politických programů.
Mimochodem poválečné „znárodňování“ nezačalo jenom znárodněním a zestátněním těžkého a klíčového průmyslu, dolů a bankovnictví, ale vlastně to začalo už podpisem Benešova dekretu o vytvoření monopolu Československého státního filmu. To byl, pokud se nemýlím, první prezidentský dekret podepsaný na území osvobozeného Československa koncem srpna (28., 1945). O jeho vznik se zasloužili členové porevoluční závodní rady na pražském Barrandově, mezi nimi „rudý“ Elmar Klos (snad i Ján Kadár), ale i reprezentanti předválečné kulturní levice, v čele s Vítězslavem Nezvalem. Ti byli reprezentanty tzv. Závodní rady Barrandova, dokonce i ve společnosti Miloše Havla, který byl z této skupiny jednajících brzy vyloučen, možná i na přání prezidenta Edvarda Beneše,“ připomněl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
„Balíček“ a nebo znárodňování…
„Ale hlavně, ty první Benešovy velké dekrety, které se týkaly znárodňování, byly podepsané už 24.října 1945 a z politických a ideologických důvodů se začalo v roce 1952 používat vládou politických stran sdružených v Národní frontě, v politickém systému bez stranické opozice, datum 28.října. Dělo se tomu tak se zřejmým úmyslem, překrýt výročí 28. října 1918 , a spojit tento den s novou přepsanou historií a politikou poválečných politických stran. Vypadá to jako směšné hraní si se slovíčky. Za Masaryka se tomu říkalo logomachie a považovalo za znevážení politiky.
Dnes proto víme, že logomachie hraje v politice často důležitou roli, stejně jako se nám zdá i nezdá důležité, zda se znárodňovalo nebo zestátňovalo. Všimněme si třeba, že i dnes dochází k jakési obdobě postupně se vyvíjecího znárodňovacího procesu a nebo jak se tomu vlastně říká? Někdo se snaží tvrdit, že jde o reformu, někdo mluví o balíčku, což je takové až magické slovo nic neříkající a srozumitelné jenom těm, kteří se smluvili na posílení role státu v národním hospodářství České republiky a vlastně i v ekonomice Evropské unie. A tak jsme se možná vydali znova proti proudu času do kalných vod dnů znárodňování v roce 1945 a do let po tomto datu přicházejícím,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
