Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„S tím připojováním to nebylo tak jednoduché. Toho vámi vzpomínaného května 1919 došlo jenom k prohlášení Rusínů žijících v Americe o samostatnosti a svébytnosti, a o touze být součástí nově vznikajícího Československého státu. Přitom to bylo samozřejmě spojeno s redukcí území velkých Uher, v té době už Maďarské republiky, a se situací na Versaillské konferenci v Paříži, kde se překreslovaly hranice z vůle mocností, jak to bývá ve střední Evropě zvykem. A různé zájmové skupiny se hlásily nebo chtěly projevit svoji identitu a také nárok na určitá území.
„S tím připojováním to nebylo tak jednoduché. Toho vámi vzpomínaného května 1919 došlo jenom k prohlášení Rusínů žijících v Americe o samostatnosti a svébytnosti, a o touze být součástí nově vznikajícího Československého státu. Přitom to bylo samozřejmě spojeno s redukcí území velkých Uher, v té době už Maďarské republiky, a se situací na Versaillské konferenci v Paříži, kde se překreslovaly hranice z vůle mocností, jak to bývá ve střední Evropě zvykem. A různé zájmové skupiny se hlásily nebo chtěly projevit svoji identitu a také nárok na určitá území.
Na celé věci je zajímavé i to, že Rusíni nebyli dlouhá léta uznáni jako národnost, etnická skupina, náboženská skupina a v některých sousedních zemích Slovensku, Polsku a třeba na Ukrajině to trvá víceméně dodnes.
Na osudu Podkarpatské Rusi, jak se říkalo v dobách první republiky, bylo zajímavé to, že ta velmocenská koncepce byla vedena strategickými důvody. Měla být částí obklíčení zbytku okleštěného Uherska, později zbytku okleštěného Maďarska a uzavřít takový kruh, díky nejprve Srbskému království a pak Království Jugoslávie okolo Rakouska. I tento plán se měnil několikrát, i když k těm základním dohodám došlo už ve Versailles, tak vlastně trvá dodnes,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Podkarpatská Rus, doktor Sládek a nebo Zakarpatská Ukrajina…
„Východní hranice Podkarpatské Rusi, která se potom změnila na základě jednání Edvarda Beneše se Stalinem o vytvoření nového státu nebo nové autonomní oblasti, která by byla součástí Sovětského svazu, pak probíhalo dál a dál, a v podstatě probíhá do dnes.
Já nevím jestli si ještě dneska někdo vzpomene na doktora Miroslava Sládka, který byl velmi významným kritikem všeho možného po roce 1989, ale mezi jeho požadavky bylo také připojení „Podkarpatské Ukrajiny“ k Československu. Tehdy se to zdálo až fantasmagorické. N neznám tehdejší motivaci doktora Sládka, ale zdá se mi, že to byla ta dodaná ze zahraničí a ví bůh kým. Možná, protože zpočátku pan doktor Sládek taky jezdil pro peníze do Bavorska, tak možná, že to bylo z Německa, možná že to bylo z Velké Británie. Ale o jeho motivaci, a proč se o tom mluvilo hned na začátku roku 1990, opravdu nic nevíme.
A abychom to uzavřeli, ne zrovna optimisticky, tak si myslím, že je důležité, že se v té době překreslování hranic nebo potencionálního překreslování hranic ve střední Evropě v souvislosti s konfliktem na Ukrajině, vlastně začíná o tom všem mluvit znova. Každá sousední země dnešní má nějaké území nároky. Pan polský premiér Tusk říká, že Lvov bude a zůstane vždycky polským, ačkoliv tomu tak v minulosti často nebylo. V Maďarsku se mluví o maďarsky mluvící menšině v té oblasti Zakarpatské Ukrajiny, a na Ukrajině, nebo v Kyjevě, se počítá s tím, že tato část bývalého Rakousko-uherska bude navždy součástí samostatné a suverénní Ukrajiny,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Na osudu Podkarpatské Rusi, jak se říkalo v dobách první republiky, bylo zajímavé to, že ta velmocenská koncepce byla vedena strategickými důvody. Měla být částí obklíčení zbytku okleštěného Uherska, později zbytku okleštěného Maďarska a uzavřít takový kruh, díky nejprve Srbskému království a pak Království Jugoslávie okolo Rakouska. I tento plán se měnil několikrát, i když k těm základním dohodám došlo už ve Versailles, tak vlastně trvá dodnes,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Podkarpatská Rus, doktor Sládek a nebo Zakarpatská Ukrajina…
„Východní hranice Podkarpatské Rusi, která se potom změnila na základě jednání Edvarda Beneše se Stalinem o vytvoření nového státu nebo nové autonomní oblasti, která by byla součástí Sovětského svazu, pak probíhalo dál a dál, a v podstatě probíhá do dnes.
Já nevím jestli si ještě dneska někdo vzpomene na doktora Miroslava Sládka, který byl velmi významným kritikem všeho možného po roce 1989, ale mezi jeho požadavky bylo také připojení „Podkarpatské Ukrajiny“ k Československu. Tehdy se to zdálo až fantasmagorické. N neznám tehdejší motivaci doktora Sládka, ale zdá se mi, že to byla ta dodaná ze zahraničí a ví bůh kým. Možná, protože zpočátku pan doktor Sládek taky jezdil pro peníze do Bavorska, tak možná, že to bylo z Německa, možná že to bylo z Velké Británie. Ale o jeho motivaci, a proč se o tom mluvilo hned na začátku roku 1990, opravdu nic nevíme.
A abychom to uzavřeli, ne zrovna optimisticky, tak si myslím, že je důležité, že se v té době překreslování hranic nebo potencionálního překreslování hranic ve střední Evropě v souvislosti s konfliktem na Ukrajině, vlastně začíná o tom všem mluvit znova. Každá sousední země dnešní má nějaké území nároky. Pan polský premiér Tusk říká, že Lvov bude a zůstane vždycky polským, ačkoliv tomu tak v minulosti často nebylo. V Maďarsku se mluví o maďarsky mluvící menšině v té oblasti Zakarpatské Ukrajiny, a na Ukrajině, nebo v Kyjevě, se počítá s tím, že tato část bývalého Rakousko-uherska bude navždy součástí samostatné a suverénní Ukrajiny,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp, prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
